Kudy jdou, tudy žerou !

Bylo to nějak takhle. Asi tak květen roku 2008. Jako skoro každý všední den jsem čekal na autobusovém nádraží v Benešově až nahoře, tam, odkuď to jezdí směrem na Prahu, přestože jezdím z úplně jiné zastávky a to jenom kvůli tomu, abych zahlédl jednu slečnu Kamilku, do které jsem byl, sem a bohužel pro mě asi i budu tak nějak zakoukanej... Když konečně přišla, tak sem stejně jen koktal a byl trapnej jako vždy.... Dala mi lízátko (bylo modré na červené špejli) a já věděl, že ho nemůžu vylízat (bohužel Kamilku taky ne, ač bych chtěl - už je hluboká noc, tak mi odpusťte chlípné myšlenky), ale nechám si ho na památku. Lízátko mělo u mě doma místo na kredenci. Denno denně jsem se na něj díval a myslel při tom na Kamilku... Jednoho dne však nastal pro mě šok ! Místo modrého lízátka ve tvaru srdíčka jsem viděl jen červenou špejli a nic víc. Tedy kromě černého roje mravenců... Sežrali mi srdce, parchanti mizerný... Pozor na ně !!! Z jara zas vylezou a všechno sežerou.