|
Co mě oslovilo aneb smysl života.... V případě zájmu můžu pokračovat, v případě nezájmu budu pokračovat tím tuplem :-))
|
Po tmavomodrém nebi plynuly otrhané mraky, odrážela se v něm světla města a vzadu za městem se valily takřka vodorovné dýmy z továren. Dokázal bych se procházet do úpadu. Zapomínám při tom, kdo jsem a odkud přicházím. Jenom kráčím a nemám nikam namířeno.
Řekl bych, že právě tohle člověk všude a ve všem hledá. Je to jakoby napůl nevědomý přesun do snu nebo jako smrt rostliny či živočicha. Chtěl bych potkat svou smrt uprostřed klidných kroků za jasně modrého listopadového dne.
( Seppälä, Juha: Švihadlo. Praha 1996)
Řekl bych, že právě tohle člověk všude a ve všem hledá. Je to jakoby napůl nevědomý přesun do snu nebo jako smrt rostliny či živočicha. Chtěl bych potkat svou smrt uprostřed klidných kroků za jasně modrého listopadového dne.
( Seppälä, Juha: Švihadlo. Praha 1996)
30.12.2007 20:28
PÁNi!!! to je výborný...prostě sou lidi, kteří "to" dokážou vystihnout naprosto dechberoucím způsobem...díky za tenhle uryvek...a rozhodně pokračuj.-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.