Vědomé bezvědomí

Chci se opít do bezvědomí,
vědomě,
a v nekonečném snu vrátit čas,
k Tobě.

"Příteli" můj, jsi tu zas.
Promiň, ale nezvládám to už,
jsem falešná komixová hrdinka s komplexem,
co po bitvě brečí do polštářů.
Bitvou je každý rozhovor s Tebou,
klidně o obyčejném dni
(a to už nezmiňuju ty,
kde si stýskáš, že JI znovu nejspíš nezískáš !!!).

Copak Ti fakt nedochází,
že mě natahuješ na skřipec?!!!
A drtíš moje srdce v srdečnici (palečnici)?
Musel bys být slepý a ke všemu pitomec
(a to fakt nejsi, přece bych to za ty roky,
co jsme byli spolu musela poznat, nebo ne?)

Umírám
Touhou po Tobě
Láskou, navždy už nenaplněnou

Nechej mi vytesat na náhrobek
"Johanka,
která umřela na naději"

Podepsán: Beznadějný sobec

Chci už konečně říct .....
Už nechci takto dál ...
JE "přátelství" KONEC....