Ztracena v překladu

Dny běží v řeči, které nerozumím
Ztracena v překladu vlastního života
Po sté sahám pro slovník

Naděje je statečný bojovník

Kde začíná a končí přátelství
Listuju, hledám, nenalézám
Odpovědí je mi jen ticho v pokoji

Budu lhát, když řeknu, že už se nebojím

Přání vlezlo oknem tam
Kde dveřmi bylo vyhozeno
Jsem neskutečně zbabělá

Kéž bych Tě už v myšlenkách opustit uměla

V šálku stojí včerejší káva
Dnes jsem s Tebou, a přesto tak vzdálená
bolest je pořád stejná

Na klávesnici padají dnešní slzy
Vždycky (i za dalších třináct let)
bude“ ještě příliš brzy“