...ještě, že je deník, pak se to hořký pomatení slov nemusí hltat, ale může se usrkávat...
přidáno 14.05.2010
komentářů0
čteno1368(5)
Dva zhaslé majáky, přikryté peřinami.
Nechtěl se už dívat.
Vnímat rozmar léta s ostříhanými květinami.
...
Vše marné.
...
Marné, jak hledání talíře bez přílohy.
Ubrusy se začaly kývat.
Zabalil se ještě víc do teplé deky.
Začal snít.
Hrát na klavír a zpívat.
Komu?
Tobě přeci..
Započaté lásky, kousky něhy.
Chci tě mít.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Modrý oči : trvalý odkaz

Následující deník autora : Odpoledne v parku
Předchozí deník autora : Kdo mi tě dal, kdo mi tě vzal?

» narozeniny
Caracol [18], nina [17], Dzany [17], GULI [15], RashaNaamah [14], Jakar [13], Nokturna [10], funebráci [9], utajená [1], baldcock [1], kuballist [1]
» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :
Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming