Před internetem jsme seděli u ohně a neměli kam utéct. Ani v hlavě. A právě to z nás dělalo lidi kteří jsou skutečně spolu.

Píšu o svém životě. Od malička až do teď. Nevím jak to dopadne — a to je možná důvod proč číst dál.

Patnáctiletý Tomáš zjistí, že alkohol neumí jen pálit. Umí taky ztišit svět. A někdy je právě to nejnebezpečnější.

Každý dnes chce působit v pohodě. Nikdo nechce tlačit na city, nikdo nechce vypadat zoufale. Jenže mezi zprávami, večerním psaním a nenápadným flirtováním někdy vznikne něco, co jeden člověk bere vážněji než druhý. A právě tam začíná prostor mezi nadějí a realitou.

Krátký zápis z místa, kde čas stojí a člověk jede dál.

Krátký moment, kdy je všechno přesně tak, jak má být.

Někdy stačí pohled. A věci se stanou dřív, než je stačíš zastavit.

Krátké zamyšlení o tom, jak si ve vztazích zvykáme na méně, než bychom chtěli – a ani si nevšimneme, kdy se z blízkosti stane jen tiché fungování vedle sebe.