|
Každý dnes chce působit v pohodě.
Nikdo nechce tlačit na city, nikdo nechce vypadat zoufale. Jenže mezi zprávami, večerním psaním a nenápadným flirtováním někdy vznikne něco, co jeden člověk bere vážněji než druhý. A právě tam začíná prostor mezi nadějí a realitou.
 19.05.2026 0 3(0) |
Všichni chtějí být „jen v pohodě“
Dnešní flirt je zvláštní věc.
Nikdo nic nechce moc vážně. Nikdo nechce tlačit. Nikdo nechce vypadat zoufale.
A tak všichni chodí kolem sebe jak lidi na zamrzlém rybníku.
Opatrně. Pomalu. S úsměvem.
„Vždyť jsme jen v pohodě.“
Jenže problém je, že někdo je „jen v pohodě“ a druhý mezitím v noci přemýšlí, jestli to celé něco znamená.
Dřív jsem si myslel, že když si s tebou ženská píše každý den, něco v tom být musí.
Dneska už vím, že dnešní svět umí vyrábět falešnou blízkost ve velkém.
Ráno meme. Odpoledne hlasovka. Večer: „Jak ses měl? ????“
A člověk si začne zvykat, že tam někdo je.
Jenže zvyk není vztah.
Tohle je možná nejkrutější věc dnešní doby: můžeš být někomu emocionálně strašně blízko… a přitom pro něj pořád nebýt volba.
Pak sedíš v kuchyni, mobil vedle hrnku, a říkáš si: „Kdy přesně jsem si začal myslet, že tohle někam vede?“
A odpověď většinou nepřijde.
Protože ono to často nikam nevedlo.
Jen to bylo hezké. Na chvíli.
A možná právě proto se toho člověk drží tak dlouho.
Dnešní flirt je zvláštní věc.
Nikdo nic nechce moc vážně. Nikdo nechce tlačit. Nikdo nechce vypadat zoufale.
A tak všichni chodí kolem sebe jak lidi na zamrzlém rybníku.
Opatrně. Pomalu. S úsměvem.
„Vždyť jsme jen v pohodě.“
Jenže problém je, že někdo je „jen v pohodě“ a druhý mezitím v noci přemýšlí, jestli to celé něco znamená.
Dřív jsem si myslel, že když si s tebou ženská píše každý den, něco v tom být musí.
Dneska už vím, že dnešní svět umí vyrábět falešnou blízkost ve velkém.
Ráno meme. Odpoledne hlasovka. Večer: „Jak ses měl? ????“
A člověk si začne zvykat, že tam někdo je.
Jenže zvyk není vztah.
Tohle je možná nejkrutější věc dnešní doby: můžeš být někomu emocionálně strašně blízko… a přitom pro něj pořád nebýt volba.
Pak sedíš v kuchyni, mobil vedle hrnku, a říkáš si: „Kdy přesně jsem si začal myslet, že tohle někam vede?“
A odpověď většinou nepřijde.
Protože ono to často nikam nevedlo.
Jen to bylo hezké. Na chvíli.
A možná právě proto se toho člověk drží tak dlouho.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Všichni chtějí být „jen v pohodě“ : trvalý odkaz
Předchozí deník autora : Další kus. Tentokrát z práce
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Sof182 [15], slecnaJulie [15], jedenjenda23 [14], kočičák [13], Danny [13], bludička [12], maxmilian.horak [12], elementarnicas [9], Nana [8], ViLyam [6]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
