Orionka: Já myslím, že nikde... jen jsou zakryté rouškami zapomnění. A přece někdy cítíme, že... třeba že známe někoho, koho neznáme.

Líbí se mi :)

Hezké... kde asi končí vzpomínky duší?

Mám pocit žes změnila název, no ano tenhle je daleko výstižnější, neprůhledný papír, to by byl úplně jiný balíček...jo, tvoje básnička se mi líbí, nic nezastírá, není ufňukaná a je sakra průhledně pravdivá, je zajímavé že v závěru jsem si vzpomněla na jeden šanson H.Hegerové, úplně jsem slyšela její hysterický hlas, jo, pěkné, to hysterický nevztahuj na sebe, to jen mně někdy připadá zpěv H.H. takový

Yana: Taky bych to tak nechtěla, ten citát je výstižný, díky :)

Lenča: Děkuji za komentář :)

ta"jemna": :-)

Brrr...Žít, to je nejvzácnější věc na světě, neboť většina lidí jenom existuje-Oscar Wilde. Vyjádřila jsi to skvěle, ne, takhle bych to nechtěla, smyčkou času oběsit se s omluvenkou ze života...

Trefný závěr. Skvělá báseň. Celá, ne jen napůl :)

amen

puero: Díky za komentář. Akorát našlápnuto do temnot fakt nemám. Vidím to trochu jinak. Ale každý v tom nacházíme svůj vlastní význam.

vanovaso: Díky, to mě těší :)

Pěkná :)

Baví mě - svou ráznou upřímností :)

Krásná vzpomínka - připomněla mi jedno mé milované místo z dětství :)

Silný příběh :)

moc hezká...krásně plyne...a krásné obrazy...

líbí

Je smutný, že je stáří pořád vnímaný hanlivě,přitom má spoečnosti tolik co dát... Nedávno jsem četla podobnou básen, kterou napsala stařenka v nemocnici sestrám, aby si uvědomili, že to není kus senilní babky, že taky byla mladá, krásná... moc pěkná básnička

já vím, jen mě nenapadá v tuto chvíli, jak lépe vystihnout to, že jsme šli "spolu" a" poprvé", jakože nově, oproti tomu, že ta cesta je tak stará, že jsem ji našla zakreslenou ve sto let staré mapě a kdoví jak dlouho už tam byla před tím...:-)