|
Trochu posmutnělá - ale já osobně věřím, že nezapomenou... a že se nic neztratí :)
|
Nebe se schovává do kaluží,
hraje si s větrem na honěnou...
Jestlipak má duše
s Tvojí duší
na sebe někdy
zapomenou?
hraje si s větrem na honěnou...
Jestlipak má duše
s Tvojí duší
na sebe někdy
zapomenou?

kmotrov: Děkuju Ti za komentář... :-) ... překvapil mě. Fascinuje mě, jak různě různí lidé "slyší" pár napsaných slov... Instrumentálka, folklórní poetika... to by mě vůbec nenapadlo. Pro mě to bylo jen jakési zakódování pocitu do slov - pocitu, který přišel při pohledu na velikánskou kaluž :-) . Děkuju za Tvoje vidění (slyšení) té básně :-)
Dokážu si to představit jako instrumentálku a na závěr potichu zazpívaných tvých pár slov.
Trochu to připomíná folklorní poetiku, tím prostým ale poctivým citem.
Pěkný.
Trochu to připomíná folklorní poetiku, tím prostým ale poctivým citem.
Pěkný.
ŽblaBuňka: :-) ... Sice řečnická otázka, ale já v sobě tu odpověď vcelku jasně cítím :-)
DDD: Děkuju Ti :) ... taky mám krátké básně radši. Možná proto, že pocit je taky jen okamžik, ve kterém je zároveň přítomná věčnost.
Ta je opravdu krásná. Zní mi to jako útržek nějaké písničky :-) Myslím, že kratší básně dávají větší prostor k představám. Aspoň já to tak mám. A právě proto je mám rád :-)
Zamila: Děkuju... :) ... já zase obdivuju lidi, kteří dokážou psát i delší básně :-))
Zamila
Jéééé, to je pěkný. Osobně hodně obdivuju stručné, ale hluboké básně :-)
Orionka: Já myslím, že nikde... jen jsou zakryté rouškami zapomnění. A přece někdy cítíme, že... třeba že známe někoho, koho neznáme.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nebe se schovává do kaluží : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Otevři mi srdce...
Předchozí dílo autora : Myší reggae

