Krásně zvláštní :)

Leslie: souhlas leslie.. :) díky

Lenča: máš pravdu, jak řekla matka tereza.. "svět nespasíš, věnuj se tomu, co máš přímo před sebou".. a tím se snažím řídit ;) díky

Ironické tak akorát - moc fajn :)

taky jsem z toho trochu vyplašená :D
Ty zlobivé duše v rádiátoru mě fakt dostaly :D

Orionka: Já si to třeba vysvětluju jako tápání, které se mění i v průběhu psaní jedné básně :-D :-) Plně to vystihuje to proměnlivé tápaní a jistotu ... Ale kdo ví :-)

:-D To je skvělý :-D Ale něco na tom bude - že se tim chlapi v závěru vlastně vyděsej :-) Takže bych to brala jako ideální obranu :-D :-) PS: Dneska Ti tam ani nic neskřípe :-) Čte se skvěle.

Já teda taky tápu :). Báseň se jmenuje Tápání a obsah je přesně takový, jak říká název... ovšem až na verš: "v jednom jsem si jistá, jsem zaprutilý ateista". Závěr "věřím a nevím zda v boha" mi to moc neobjasnil. Tak jsi si jistá nebo tápeš? :)

Tak ta je krásná ... Až mě zamrazilo. Skvěle Ti zní, celkově jdeš časem do jemných, skladných ;-) rýmů :-) Je hezký, že věříš ... Já věřím taky. Ve všechno i v Boha :-) Já křesťan, arabista :-) ;-)

kmotrov: já znám ten film, předpokládala jsem že se ta"jemna"nechala inspirovat a právě proto se mi ten závěr líbil, vnímám v něm určitou oddanost a vlastně i podajnost, ale ne snad rezignaci, zdravím tě :-)

Leslie: Ano, taky to tak vnímám. Učím se rozeznat hranice, pokud ještě mohu pomáhat a kdy už druhému beru příležitost něco se sám naučit, dokázat, překonat... Kolikrát stačí druhého ´jen´ vyslechnout, dodat mu důvěru v sebe samotného, prostě pošťouchnout.

Hustýýý :D

Lenča: Nemůžu než s tebou souhlasit! A ještě dodám, že je dobré pomoct, pokud můžeme, ale jen do určité míry a pokud o to ta osoba opravdu stojí. Zachovat svobodnou vůli. A taky jen do té míry, aby člověk nezapomněl sám na sebe... kdyby to udělal, ve výsledku by to pak nepřineslo nic dobrého.

Dokonale vyjádřené, skvěle znázorněné, famózní nástup královny Zimy :)

Láska je to, co nás všechny jistí
Moc se mi líbí :)

Každý jsme tu sám za sebe. Ač to zní tvrdě, nespasíme celý svět. Zůstat empatická, ale neničit se tím. To se osobně učím. A od té doby, co ´vím´, že si své zkušenosti a zkoušky plánujeme před svým zrozením... Našla jsem tu Vyšší Spravedlnost, kterou jsem už od dětství hledala. Všechno má svůj smysl. Měnit můžeme každý sám sebe ve prospěch svůj i ostatních.

Pěkně sis s tou grafikou vyhrál. Výstižná obsahem, líbí se mi.

ta"jemna": áno... takové zmrzlé je to... aspoň tady u nás :)

Zamila: Díky! Nedivím se, že se ti líbí první půlka. S nadsázkou se dá říct, že je to taková zamilovsko-nohavicovská variace v orionkovém provedení :)).

Amelie M.: Dík! Ono je těžké psát ironicky o zimě a Nohavicu obejít, nějak tam pořád trčí :). To víš, že jsem ho taky měla v hlavě, stejně jako každý čtenář mojí básničky, který kdy Ladovskou zimu slyšel... což jsou zhruba tak všichni :). Myšlenka je hodně podobná (nebo spíš stejná :)), ale snažila jsem se ji vyjádřit jinak. Snad se mi to aspoň truchu povedlo.