Ailin: Díky ti! Jsem ráda, že to tak vnímáš, že je to očistné nejen pro mě. :-)
Zamila: Uf, děkuji, to jsem ráda, že jsem nezklamala... :D
vanovaso: Prostě některá bolest stojí zato. Masochista s nadsázkou :)
Leslie: Amelie M.: Jó, konec jsem měla napsaný jako první :D
přiznávám, že moc nemám ráda rýmovaný básničky, ale tuto mám ráda moc. Smutná, krásná, bolestná...
Krásná a hluboká úvaha... a krásné a hluboké komentáře. Jsem ráda, že můžu být tady mezi vámi všemi. Myslím, že všichni hledáme ten střed, jak píše Máta... Pro mě ten střed má jméno SOUCIT. Pořád ho hledám... Není to ani být lhostejný a zavírat oči, ani se utrápit. Hodně mi pomáhá snažit se být tady a teď - a neodbíhat dopředu ani dozadu. Pak se ty "malé věci" stávají velkými a velké malými - lépe řečeno, vidím, že věci nejsou ani malé ani velké. Všechno se vším souvisí a vše je jedním...
Orionka: Díky za tenhle pohled z druhé strany - protože i ta druhá strana tu je, i když ji radši nechceme vidět. (Já ji teda bohužel vidím celý rok, ať chci nebo nechci :-I )
vanovaso: Tak láska v srdci, to je to hlavní... a možná se máme naučit rozprostírat tu lásku do větší šířky a nesoustředit ji tolik jen na jednoho člověka. (Aspoň já u sebe to tak cítím.) Což ovšem neznamená, že nemůžeme milovat i toho jednoho člověka (nebo víc "člověků") a být šťastné, viď? Moc Ti přeju lásku a štěstí...
Všechno má svoji odvrácenou stranu, i láska... a odvrácenou stranou lásky bývá právě bolest ze ztráty - tím větší, čím víc jsme milovali. Moc dobře jsi to udělala - přeju vám hodně společných dnů plných radosti a lásky :)

