Šestiverší...i s názvem a anotací...a nádherné...být dotyčnou, miluju Tě od vteřiny... :-)

Tak tohle je na mě moc filozoficky vzletné, až možná překombinované...tu otázku pak neřeším vůbec...svět na jednu stranu posílají "do kopru" hlupáci na významných místech, na druhou stranu podle mého vzrůstá inteligence, snažící se s tím něco dělat... Tím nechci tvrdit, že bychom byli ve vesmíru sami...

úplně nádherně srdcovsky:-)
hřejivá

Tak toto je něžné krasosmutnění, které, ač vloženo mnohem dříve jsem si přečetl v pravý čas...

Njn, klasika... :-)

Severak: Jop, jako lučištník, někdy před šesti sedmi lety, když se ještě dělaly podzimní bitvy pod Řípem :-) Sice dneska už to o tom se vyblbnout, ukázat něco lidem, ale v té bitvě samotné... je to občas síla a je to tam :-)

Máta: tys byla v nějaké bitvě?

Severak: Děkuji ti. Ono to má svoji logiku, bitevní adrenalin je svinstvo a někudy musí ven. Tohle je ještě nejjemnější verze pobitevního šílenství, děly se mnohem mnohem horší věci. :-)
Mám na čem stavět, osobní zkušenost z bitvy je neocenitelná (i když v dnešní době a jen jako lučištník na palisádě, ale přesto... )
No jo, středověká přirovnání mi občas dala docela zabrat :-D Dík

Zajímavá kombinace. Oceňuji především schopnost vcítit se do šílenství bitvy.

Cítil, jak kdyby mu někdo vyplenil hlavu - skvělé přirovnání.

vzhledem k tomu, že v anotaci píšeš, že jsou to skutečné příběhy, jen polykám slzy...

Zamila: díky,...

Pěkně znělá báseň :-) A oceňuji i užitá pro mě v poezii nepoužitelná slova :-D PS: Člověk to holt bude furt a furt zkoušet, srdce nesrdce ... Jsme strašní sebemrskači.

Chlapi jsou děsný srabi, však oni jednou přeberou ! Dobře jim tak ! :-D

Bezva nápad, líbí :-)

vanovaso: Ale já si přece vůbec nemyslím, má milá van*, že jsi masochistka, která se v tom s potěšením rochní! I já znám mnohem sladší věci, teď pohříchu už jen z doslechu a ze vzpomínek, pro něž je krásné žít! Ale jak sama dobře víš i zmiňuješ: Člověk si i na bolestech a dalších nemilých věcech hledá něco, co mu umožňuje unést je, prostě mění svůj náhled na ně..."Břemena méně tíží ty, kdož je nesou obratně!"
A tak i mně pomáhá se z toho vypsat a třeba si z něčeho i tak trochu střílet a zlehčovat to...:-)
Já vím, zas moc mudruju...Ale dnes už mám nárok, i když v Rusku jsem ještě nebyl...:-(

ron taron: Nádhera! Krásně jsi nastínila současnou situaci...A Tebe si představuji jako hezčí verzi moderní Ikarky. Určitě vzlétneš a jistojistě si předtím nešlápneš na nášlapnou minu! :-)
Jinak asi nespíš taky patřím k těm divným lidem, co se neradují z neštěstí druhých! Vždycky jsem byl tak nějak podivín.../I když si dovedu představit i pár výjimek, kdy to neplatí, ale to jde o skutečné hajzlíky, Kalousek např. Kdyby ten šlápl na minu, řehtal bych se jak arabskej hřebec!/
Jo, přečti si mé "Zamyšlení nad obrazem Kamila Lhotáka!" Bylo to do soutěže dobříšské knihovny a ten obraz najdeš i na netu pod jménem Hřbitov automobilů...:-)))

Ou, drogy, to je vždy moc špatný, co dodat...

shane: ale já v tom nejsem zase tak ráda, jak to vidíš, je to z nouze cnost, jsou sladší věci, ale i v bolesti si člověk najde něco, aby ji mohl unést...

tak to jsou tvé představy o mě úplně vedle, jsem odkojená zlatými osmdesátými a tak mě oslovuje spíše disco ,překvapivě a k tomu ta tyč sedí přece jenom lépe než k valčíku... apropó , na valčík musíš mít partnera, který tě vede...jinak se netočíš... a jak známe , těch pánů , co rádi tančí je již poskrovnu ...

taron: taron: Tak tos mne opět překvapila! O nanotechnologii jsem už lecos četl. Jednak vědecké zprávy, jednak takový scifi román...
A dovedu si představit, jak mi Ti něžní nanotvorečkové putují krevním řečištěm až do mozkových cév třeba se zásobou syntetických endorfínů nebo s miniaturní jednorázovou kamerou s vysílačem mapují třeba rozsah nádoru, venku přijímač předává informace počítači a ten řídí komando jiných nanotvorečků, kteří pak zničí přímo rakovinné buňky...To není má fantazie, tohle už v laboratořích testují! Psali o tom ve "21. století", což je moc šikovný časipis...:-)