Orionka: Ty sama jsi puzzle, který nikdo nesloží. Tak nečti moje deníkový zápisky, ani tyhle šroty, když tě to tak irituje. Vím, co tě štve nejvíc, že mě absolutně nezajímáš.
kalinka: To víš, není to furt veselý. Teď třebas musím vylízt z postele a odjet do práce.
Jsem zvědav, jestli budeš v italském názvosloví ještě pokračovat. Tahle, stejně jako ta minulá, je opravdu krásná. Mám strašně rád tvůj jemný a vzdušný styl. Moc se mi líbí ta myšlenka ve druhé polovině :-)
Orionka: Amelie M.: S tou svobodou lži tomu moc nevěřím. Viděl jsem většinou jen takové lháře, kteří se postupně do svých lží tak zamotali, že nakonec nevěděli kudy kam. V tom žádnou svobodu nespatřuju. Spíš bych polemizoval o tom, nakolik v klidu šel potom dál :-)
... jak se ty smutné píšou snadněji a jakoby samy, pěkné moc.
to jsem prožil, jenom naopak .... drtiLA v okovech .... :(
jo. nejhorší je, když člověk lže sám sobě. a děje se to až moc.
začátek se mi moc líbí a potom to mírně spadne do klišé. jinak pocitům naprosto rozumím.
tak ta je libová. dobře se čte, dá se uchopit a zároveň je trochu tajemná. to je můj šálek. yes
nekomentuji, jen obdivuji
forma se mi sice moc nelíbí. ale obsahu naprosto rozumím a momentálně zažívám podobné pocity.
Yasmin: děkuji Yasminko. nesmírně si toho vážím, zvlášť od tebe :)

