Ano, zprvu jsem měl pocit neúplna, jak tu mnozí. Ale pak jsem se opřel o opěradlo, dal ruce za hlavu, a ejhle, pokračování přišlo samo. Určitě jiné než jiných, ale moje, a tvá slova začala být i mými...
Přesně tak, první dva roky učíš dítě chodit a mluvit a pak mu jen připomínáš, aby sedělo a mlčelo.
Taky mi to přijde, že to potřebuje trochu si s tím ještě pohrát. Je to moc hezký nápad. Možná bych nemíchala kávu s oceánem. Zkus zůstat v domácích vodách. :-)
Tak ta mne zamrazila. Nejdřív se mi taky zdála nedokončená. Ale tím vlastně nutila k zamyšlení. A co si z ní sama odvodím, to se mi vůbec nelíbí a nechtěla bych to nikdy prožít.
Amelie M.: Já tohle neberu jako hrubku, spíš jako hru s jazykem, nabourávání jeho stereotypů. Proč by se - s trochou fantazie a básnické licence - nemohla odvaha tančit stejně jako polka? :)
No jo, ze života :)
Nejdřív: "Ať už chodí..." A potom: "Jak byl hodnej, když nám nikam nemohl zdrhnout..." :D
Nejdřív: "Ať už chodí..." A potom: "Jak byl hodnej, když nám nikam nemohl zdrhnout..." :D
Krásný nápad. Taky se mi víc líbí první dvě sloky, musela jsem se u té představy usmívat.
Orionka: srozumitelný je :) já mám v tomhle malinko jiné vnímání, vím to o sobě.. jakoby mi dělá problém, kdybych už bych náhodou sama něco takového vymyslela, to použít.. vždycky mám pocit, jako když píšu hrubku, ač to hrubka není.. asi nějakej blok :-)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
prostějanek řekla o mr Scraper :Z neúprosného kritika se vyklubal moc fajn člověk... myslím, že jsme si měli vždy co říct... a doufám, že budeme mít i dál :)...

