zajímavé

to mně rozesmálo,dobrý

to je krásné vyznání, přesně tohle cítíme když milujem:)

chápu tě i mě je smutno.......:)

taron: Děkuju Ti.

koiška: Děkuju! Jsem rád, že to na Tebe tak působí! To bude nejspíš těmi krásnými vybranými slovy z Malého prince...:-)

Hezká,snad voda ten smutek odplaví a nadlehčí trápení..

Křehká poezie, s povzdechem se rozplynula.:)

Pěkné :)

Tak ta teda je,mooc hezká :)

Jé, ta je krásná. :)

puero: ale ty mě znáš jako své boty - jo, je to výzva, projít tím vším se vší slušností a se ctí a když se to nepodaří, tak jít znovu a znovu, dokud se to podaří - tělo zchvácené, předčasně zestárlé, ale jak se říká - jenom říká - tělo není důležité. - čoveče je a jak - stačí krásná mladá holka, blbá sice občas jak tágo, ale chlapům je to jedno... - já se ve svém okolí bavím tím, že mi stačí, když neznámý mlčící člověk promluví a je to kolikrát jedno, jestli je to muž, nebo žena. Ale to už jsme někde jinde.
Prostě si umíme v životě masochisticky sáhnout až na dno - do "krásné" bolesti co formuje duši.

Hmm. To je taková dívčí představa o krásném životě. Život jako peřina. Jé.

Ale jednou mě napadlo tohle: pokud existuje cosi jako posmrtné bytí, proč bych po něm měl toužit, když mám rád život? Jaké rozkoše a bezbolestnost mi může nabídnout nějaká vyšší úroveň bytí, když život bez bolesti není opravdový? A konečně, proč bych neměl rád vzpomínat na to, jakými útrapami jsem prošel, když měly pokaždé dobrý konec a ty co neměly, mě posílily? V jaké to falešné nerealitě, v jakém to pokryteckém časoprostoru bych se byl ocitl, nebýt bolesti? Byl bych jako gumový medvídek žužlaný v bezzubé puse. Tvárný a se vším spokojený, žádná vášeň, žádná touha, žádné usilování a snaha po zdokonalování. To by přece bylo strašné. Já potřebuju bolest, potřebuju přece svou dávku nenávisti, nespokojenosti, potřebuju nepohodlí, abych měl stále za čím jít a oč usilovat. To je to po čem toužíš i ty a netoužila bys, kdybys byla se vším spokojená. Jen díky všem těm hrůzám toužíš po tom krásném. Buďme rádi za své bolesti. Za zlomená srdce, která nás nutí věčně chodit světem a hledat lásku, no ne?

tak tak to nevnímám, bohužel

stav přítomnosti, na kterém jenom záleží? Vlastně je už jedno, kam se šlo a co se uskutečnilo a co ne? Jo, zamotaná, ale úžasně moudře umotaná, vono je to vlastně fakt jedno, tito lidé - všichni hledají jen mír a klid v duši, a pokud ho skutečně najdou, pak je to skvělé...

báseň je velmi vyspělá

Vidíš to. Ty to odděluješ. A přitom já věřím v to Shoppenhauerovské ,,krásně bolí". (Kolikrát jsme se už na tohle téma bavili.)

takové básně jsou psané jako pro mne :-)
moc pěkná, i to foto

ne, ještě určitě není konec :-), líbí

Ahojte všichni! Děkuji všem, děkuji.
K Puerovi : není o řvaní, je hlavně o rvaní - strhávání z kůže a až na duši- poslední řádek je jen slovní hříčka, nebo taky o tom, že druhý u toho " týrání" řve bolestí... - nechat ze sebe strhat kůži a za plného vědomí to prožít - že by jakýsi masochizmus? Co odevzdanost - prožít si to, protože to být prožito musí?
snad nejsem schopna se smířit s tím, že život kromě toho krásného i bolí ?
Co já vím :-)

korálek: Vida! V roli smutné jezerní panny Tě ještě neznám...:-)