človiček: Nebude. Jedná se o přímou karikaturu tohoto stylu smýšlení.

K zamyšlení, paráda...

Povedená věc. Palec nahoru!

Tahle mě zasáhla. Děkuju.

syrda:
Duši jsi otupil,
whisky si dal,
hlavu si pročistil,
pak verše psal...

Když něco ti vadí,
fofrem s tím pryč,
se štěstím neladí
ten smutku kýč...

Líp je se usmívat,
odložit žal,
v dobrém jen vzpomínat,
cos miloval...

človiček: hmm.. děsit určitě nechci, tak děkuji, aspoň vím, jak to působí. Já sama jsem prosta strachu a úzkosti a to jen díky "pochopení", nestačí jen vnímat, hlavní je chápat a myslím si, že nikdo netouží po strachu a bolesti, ale to je hlavní utvářecí síla. Děkuji za názor, je to pro mě hodně přínosné ;)

slavek: zajímavé ..děkuji za návštěvu ;)

cituji:žádný problém se nedá vyřešit na stejné úrovni myšlení v jakém vznikl.Tvá báseň je přesný popis první části problému.Podmanivá kontura.Co bude protikladem?

Na neštěstí nejsi sám,však radost jen ve svých rukou máš.Co je lepší?Zvol si cestu. a vykroč.Ta která bude bez překážek stoprocentně nikam nevede.

Smekám v tichosti a budu v autobusech hledat stín těch slov.

Báseň je ze soudku pokory.Myšlenka vytváří často kolektivní obraz,který se často ani nevejde do rámu jednotlivce.Pak Nás to děsí.Ale často si volíme úroveň radosti či bolesti samy.

Sebehledání je dost dobrodružný příběh.Samota je dobrý prostor pro začátek.Usmíření přijde až když zjistíš,že jsi uzlíkem v síti coby duše a že spolu vytváříme ducha lidské bytosti,což je právě ta síť.Pak hledat přestaneš.Bude ti záležet na celku,jehož jsi nepostradatelnou součástí.

Tak tohle je fakt skvělý, prostě precizní, vybroušený, jednota formy a obsahu. Díky, čtu to už asi popáté a pořád se mi to líbí víc a víc, svádí to ke čtení nahlas.

shane:

Otupil jsem duši svou,
též hlavu opil bolavou.
Vzpominky, ty zůstanou
Vždyť slzy tekly spirálou.

syrda:
Otup trochu tvrdost svoji,
rodná řeč ti za to stojí.
Poznání nechť mysl hostí:
po krvi jako po kosti!.

Nezrazuj, jak moc tě vzalo,
co se minulostí stalo,
každá kočka drápky má
a ráda je užívá!

holka.přes.ulici: Popravdě se s depresí poněkud potýkám, ale žádná vyložená beznaděj ani umírání se nekoná, jen o to víc tvořím, asi se to do toho musí nějak promítnout, přesto jsem se snažila ji psát s nadhledem a tak jak to vidím i bez zamlženého zorného pole. Díky moc za čtení, milý komentář, vše :)

holka.přes.ulici: Ty mě vždy umíš potěšit. Jsem ráda, že jsi napsala, že plyne, trochu jsem se obávala, že by mohla být hůře čitelná. Děkuji. :)

shane: človiček: super, tohle mě baví

Pěkné...

To chladné ticho černočerné
Věř, že Jitřenka zas projasní.
Světlo majákům vždy je věrné
a krutá bouřka jednou odezní
Chlad se změní v jasné horko
a tvůj oděv noční, kapky vášně,
v nahotu zas promění.

Líbí se mi, jakým způsobem je napsána. A myšlenka básně ve mě dosti rezonuje. Díky.