

Ach ano, to bývá těžké.. :-( Ale život jde dál!


Spousta věcí se mění, ale vzpomínky zůstávají! ;-) A i když nemůžeme vrátit čas, můžeme si aspoň ty hezké věci občas připomenout...


v mladsim veku jsem chtel nekam patrit... clovek podle mne drive nebo pozdeji z toho vyroste...
dobre receny nazor... a pridavam se dont label me... :)
dobre receny nazor... a pridavam se dont label me... :)


...kdyby jsi náhodou potřeboval dešťovou vílu...tak už víš kde hledat;)


Jo, vtipné, obři měli hlad.To je, dle mého, přesně ten rozdíl mezi "mít rád" a milovat!


To jak myslíš, jak uvažuješ na vědomé i podvědomé úrovni, tak tím přitahuješ do svého života jiné lidi a navzájem si dávate lekce, které máte dostat pre Váš osobný růst ..a když se poučíš a třeba se tvé uvažování změní .. začneš přitahovat jiné lidi a jiné situace ...jako kdyby Ti všichni nahrávali, co máš slyšet, pochopit etc.
a zároveň oni přitáhli tebe .. protože mají něco uslyšet, uvidět, pochopit od tebe...
a zároveň oni přitáhli tebe .. protože mají něco uslyšet, uvidět, pochopit od tebe...


tohle je parádní...vím o čem mluvíš. jdu po ulici a říkám si, jestli si tihle všichni pruhovaní a kdovíjaký lidi uvědomují, že není důležitý co mají na hlavě, ale v ní...že být nezávislý neznamená poslouchat indie kapely, ale nezávisle myslet. no, nechci se do toho zamotat, prostě je dobrý se na to všechno povznést, což se ti povedlo. don't label me...ok:-)


... všechno je relativní ... záleží jen na úhlu pohledu ...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
pešu [16], modroocko [16], VKate [14], "Autor"sám [14], Chelli [13], Dragonfly [11], Z vína korek [11], Benea [10], Ari [9], Katekutaka [2], HynekKarel [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)