Dream:
To jsem vskutku rád,
že snu mám co dát,
lehounká jak sen
je Tvá chvála jen,
hned zas mám chuť psát,
kus srdce tam dát...;o)

Mňousek: Že bych se dal na vodnické řemeslo?

Takovou krásnou velkou kočku by snad bylo škoda utopit!;o)

Jsem vykřičníkem mezi tečkami, jsem bílou mezi všemi barvami, jsem zmrzlou vločkou na poušti, jsem mořský koník na souši, jsem stínem svojí květiny jsem malou tečkou mezi jinými a kdyby měl život smysl jasnější i já bych byl mnohem štastnější. ( Tatabojs Šťastnější). Třeba ti ta písnička trošku zvedne náladu z beznaděje do naděje. :-))

tohle je dosti dobře šílený :D...

Bard musí potkat svoje děvče, kterému bude pět.:-) Takže žádné beznaděj, jen čekání ;-) Krásné..

skvelý,výstižný a hlavně pravdivy...když se něco splní díky štěstí,není to ono

zajímavý:)

taky bych se nenechala dvakrát pobízet:)

Áách jo, úplně se mi to rýsuje před očima. Krrásné..

Ač se bráním, musím taky požádat o poslání :-) Je to překrásné. Děkuji předem. ;-)

Jéé, Kdyby mi vodník říkal tohle, tak to bych se možná nechala i utopit :-D

ivkaja: Díky moc! Mně se to taky docela líbí, když to čtu s odstupem! Vůbec nechápu, co se se mnou děje, když náhle k něčí básni začnu psát veršovaný komentář a náhle je z toho něco takového, co později povýším na dílko...Jako by v té chvíli do mne vstoupil duch dávného mistra básníka, možná i několik současně! Nevím, co se kolem mne děje, jen prsty klopýtají po klávesnici v bláhové snaze zachytit prchavé myšlenky a pocity...Možná si někde něco vypůjčím z knihovny akáši, v níž je prý zapsáno vše - to, co bylo , je i to , co teprve bude...Nevím, jak se na ni napojuji, ale určitě se mi to nějak daří...;o)
Je to jako šachová partie: Člověk náhle vymyslí nějakou kombinaci a netuší, že něco podobného už třeba vyzkoušel někdo jiný a třeba to i popsal v nějaké knize o zahájení, střední hře či koncovce věnované určitému typu hry! Takových teoretiků i praktiků, co se pak podělili o své zkušenosti, je spousta a ani profíci s vytrénovanou pamětí a ne jen amatérští šachoví nadšenci jako já nemohou všechno znát, ale střípek informace může kdesi ulpět a včas je použit! A tak člověk objevuje objevené a neví o tom, zaujat vlastní tvůrčí činností a dává do toho celé srdce...

Aliwien: Já taky věřím, že ne! Jen tu Lásku a Večernici jsem si vypůjčil, ale to bylo proto, že o ní kdosi sám psal v té mne tak inspirující básni...;o)))
Mohu si půjčit i pár obratů či celý veršík, ale srdce, které tam vkládám, je celé mé!;o)))

derry: Díky za milá slova, potěšila...Jenže teď nevím, co si myslet! Pokud jsem plagiátor, nemáš mi za co děkovat, /ale já věřím, že nejsem, alespoň ne vědomě, i když jsem možná kdesi něco třeba v rozhlase zaslechl v takovém tom polospánku, za bezesných nocí, kdy jsem se dlouho převaloval v pelíšku řádně usnout nemoha... /. Jména jsou mi známa, ale nepřiřadím si k nim nějaká konkrétní dílka, i když teď mne napadá, že vlastně něco ano: Kamarádka, do které jsem byl kdysi zamilován a taky jsem jí složil pár básní, jsou na literu a možná i tady, měla asi právě od Hraběte na pozvánce část básně o Lásce a Večernici, krásné, ale jiné! Zkusím to dát dohromady i když po nějakých třiceti letech:
Láska je jako Večernice
plující černou oblohou,
náš život hoří jako svíce
a mrtví milovat nemohou!
Vím, že je to i dál, ale já si pamatuji jen ty veršíky ze svatebního oznámení! Žel, neviděl jsem ji už tak strašně dlouho, ač jsme z jednoho velkého města a já bych si to moc přál! Je-li mi to přáno, dočkám se, ale zatím se stále se míjíme...Ostatně máme každý svůj život!;o(
Já jí tenkrát napsal kromě přání i dopis a v něm i tyhle verše na rozloučenou:
Pohasla světla naděje,
vdala se ta, co měl jsem rád!
C'est la vie! Nic se neděje!
Dál budu žít! A milovat?
Snad někde Láska na mne čeká,
snad navždy musím se jí vzdát,
však než mne skryje země měkká,
dál musím s životem se prát!
*Vážně byla moc fajn, hrála ochotnicky divadlo a já se kvůli ní učil zpaměti dílka Jiřího Suchého i úryvky z Shakespearových komedií, abych byl IN...;o)))
Takže se doufám i tvrďák derry zasměje mé naivitě hodné Honzíka Ratkina...;o)

Jasně, rozumím, že to nešlo udělat jinak. To je smysl básně. Pěkné :-)

že by záchvěv pokory?... to bolí vždycky

nádhera, obzvláště druhá polovina!

víš, taky jsem uvažovala jak zredukovat opakování slova "lpění" .. jenže, to by se něco z toho stratilo a nějak jsem btam nutně potřebovala dostat zrovna ty vyjmenované paradoxy

sakra, přemýšla jsem jestli ti dát stováka nabo radši nulu. A ono je to vlastně jedno, ne?