 |
|
Kovář se dlouze odmlčel, zapálil si cigaretu a pokračoval:
"Někdy se mi dostane do rukou ocel, která takové zacházení nevydrží. Žár, rány kladivem a studená voda jí způsobí četné praskliny. A já vím, že z ní nikdy neukovám dobrou radlici ani hřídel. Tak jí prostě zahodím na hromadu starého železa před kovárnou."
Po další přestávce kovář dodal:
"Vím, že Bůh mě podrobuje ohni útrap. Snáším rány kladivem, které mi uštědřuje život, a někdy si připadám stejně chladný a necitelný jako voda, která týrá ocel. Prosím však o jediné: Můj Bože, má Matko, neustávej, dokud nebudu mít tvar, jaký ode mne očekáváš. Zkoušej to, jak uznáš za vhodné, a tak dlouho, jak jen budeš chtít - ale nikdy mě neodkládej na hromadu starého železa duší." **
** Paulo Coelho - Čarodějka z Portobella
----------------------------------------------------
Non, je ne regrette rien...
..
/Opravdu ne/
"Někdy se mi dostane do rukou ocel, která takové zacházení nevydrží. Žár, rány kladivem a studená voda jí způsobí četné praskliny. A já vím, že z ní nikdy neukovám dobrou radlici ani hřídel. Tak jí prostě zahodím na hromadu starého železa před kovárnou."
Po další přestávce kovář dodal:
"Vím, že Bůh mě podrobuje ohni útrap. Snáším rány kladivem, které mi uštědřuje život, a někdy si připadám stejně chladný a necitelný jako voda, která týrá ocel. Prosím však o jediné: Můj Bože, má Matko, neustávej, dokud nebudu mít tvar, jaký ode mne očekáváš. Zkoušej to, jak uznáš za vhodné, a tak dlouho, jak jen budeš chtít - ale nikdy mě neodkládej na hromadu starého železa duší." **
** Paulo Coelho - Čarodějka z Portobella
----------------------------------------------------
Non, je ne regrette rien...
..
/Opravdu ne/