Třeba ze stínu vystoupí. Však víš, že naděje umírá vždycky poslední!
nadherna...zamilovana...
Nechci bejt ta tvoje
první velká láska
na kterou zapomeneš
chci bejt jediná
**
Nechci bejt ta tvoje
první velká láska
na kterou zapomeneš
chci bejt jediná
**
nejvic skvela... je z toho citit ta nalada...
libi s emi tam hodne pasazi...
libi s emi tam hodne pasazi...
chápu...já jsem také v komentáři obsah příliš nerozebírala...jen jazykovou stránku...Jsou to jen takové postřehy z pohledu čtenáře...nic víc nic míň...navíc v anotaci píšeš o připomínkách...tak jsem jich pár napsala...
Je mi jasné, že vlastní zážitek je vlastní zážitek...a tak není důležité jen vyznávání slovy, ale i tělem a celou duší...
Je mi jasné, že vlastní zážitek je vlastní zážitek...a tak není důležité jen vyznávání slovy, ale i tělem a celou duší...
V mém předchozím komentáři si prohoď druhý a třetí verš, aby se to nevymykalo dále užitému rýmu typu AA -BB.;o)))
Je to takové zasněné,prostě zamilovanéé...:-)...trošínku to sráží ty absolutní rýmy vždycky na začátku sloky...snovou novou...nesmírnou,vesmírnou...ale moc mě neposlouchej...je v tom láska,a to je asi to hlavní :-)
Já přijdu! Věř, jdi klidně spát,
až přijde k Tobě sen,
já v něm chci hlavní roli hrát,
na lože pospěš jen!
(Tvá Láska)
až přijde k Tobě sen,
já v něm chci hlavní roli hrát,
na lože pospěš jen!
(Tvá Láska)
Já Boha v chrámech kamenných
nehledám, víry prost!
Raději jen tak dávám smích
těm druhým proradost.
Boha jen ve svém srdci mám,
/i v srdcích druhých dlí!/,
hlasem srdce jej nazývám,
někdy též Svědomí!
To je ten naléhavý hlas
co zaznívá snem Tvým,
že nyní je ten správný čas
vydat se za štěstím...
Kdo druhým štěstí umí dát,
ten sám je nalézá
a na světě je potom rád
i v Lásce úspěch má...
nehledám, víry prost!
Raději jen tak dávám smích
těm druhým proradost.
Boha jen ve svém srdci mám,
/i v srdcích druhých dlí!/,
hlasem srdce jej nazývám,
někdy též Svědomí!
To je ten naléhavý hlas
co zaznívá snem Tvým,
že nyní je ten správný čas
vydat se za štěstím...
Kdo druhým štěstí umí dát,
ten sám je nalézá
a na světě je potom rád
i v Lásce úspěch má...
Půlnoc již ťuká na víčka
a venku čeká krásný sen,
tak pospěš si, ó maličká,
teď do pelíšku svého jen.
Ať neklid srdce zkonejší
Ti spánku něžný dech,
pusť k vodě trable vezdejší
a zkolébat se nech!
a venku čeká krásný sen,
tak pospěš si, ó maličká,
teď do pelíšku svého jen.
Ať neklid srdce zkonejší
Ti spánku něžný dech,
pusť k vodě trable vezdejší
a zkolébat se nech!
Jsa z proudu Lásky vyrvána
trávíš čas v osamění,
Tvůj život je jak Nirvána,
však duch to nedocení!
Trápíš se, píšeš tajný vzkaz
tím písmem beránkovým,
den za dnem nebem bloudí zas,
já snahy Tvé si cením!
Nevzdávej ani marný boj,
třeba se všechno změní
a srdce Tvého nepokoj
dočká se uklidnění
v podobě Lásky bez hranic,
tak horoucího citu,
že láva žhavá není víc
než kámen ležící tu...
trávíš čas v osamění,
Tvůj život je jak Nirvána,
však duch to nedocení!
Trápíš se, píšeš tajný vzkaz
tím písmem beránkovým,
den za dnem nebem bloudí zas,
já snahy Tvé si cením!
Nevzdávej ani marný boj,
třeba se všechno změní
a srdce Tvého nepokoj
dočká se uklidnění
v podobě Lásky bez hranic,
tak horoucího citu,
že láva žhavá není víc
než kámen ležící tu...
Jestliže něco máš, pusť to. Pokud se to nevrátí, nikdy to nebylo Tvé!
/Tuhle moudrost jsem četl v jakési scifi. Má něco do sebe!/
Ataque:
Nech jenom ptáka, ať si letí,
možná se vrátí k Tobě zas,
a pokud zpátky nedoletí,
je špatný pták či špatný čas...
To, na čem jaksi příliš lpíme,
rádo uniká z dosahu,
pokud to sami nezradíme,
získáme i touhu svých snů...
/Tuhle moudrost jsem četl v jakési scifi. Má něco do sebe!/
Ataque:
Nech jenom ptáka, ať si letí,
možná se vrátí k Tobě zas,
a pokud zpátky nedoletí,
je špatný pták či špatný čas...
To, na čem jaksi příliš lpíme,
rádo uniká z dosahu,
pokud to sami nezradíme,
získáme i touhu svých snů...
Srdce své na oltář jsi dala
zahalené v závoj Tvých chyb,
nebude kamenů, má malá,
nebude mlčenlivých ryb!
Mnohý plamenem uvnitř hoří,
navenek chladným ač se zdá,
Láska, ta všechny hráze zboří,
záplava citů pré pak má!
zahalené v závoj Tvých chyb,
nebude kamenů, má malá,
nebude mlčenlivých ryb!
Mnohý plamenem uvnitř hoří,
navenek chladným ač se zdá,
Láska, ta všechny hráze zboří,
záplava citů pré pak má!
Z Tvojí básně o mechu
chvilku byl jsem bez dechu,
pak pro svoji potěchu
propadl jsem Tvému snu...
chvilku byl jsem bez dechu,
pak pro svoji potěchu
propadl jsem Tvému snu...
Kápla káva na dvojtečku,
změnila ji v jednu tečku,
co se jaksi rozpila,
ty dvě tečky zakryla...
Káva z logru má svou vlečku,
rozplácla se po dně teď,
marně hledím do šálečku,
sedlina svou odpověď
na otázky mé si tají,
jak ji přimět ku řeči?
Dám si věštit u Ivkaji,
ta ji možná přesvědčí!
;o)))
změnila ji v jednu tečku,
co se jaksi rozpila,
ty dvě tečky zakryla...
Káva z logru má svou vlečku,
rozplácla se po dně teď,
marně hledím do šálečku,
sedlina svou odpověď
na otázky mé si tají,
jak ji přimět ku řeči?
Dám si věštit u Ivkaji,
ta ji možná přesvědčí!
;o)))
Anděly potkáš tak i tak,
proč s Láskou trápit se?
Spousta věcí Ti vytře zrak,
nemusíš snažit se!
Ony už přijdou za Tebou,
samy si najdou Tě,
beránci touhy srdcem jdou,
tak pozor na chutě!
Je mnoho cest, co vedou k cíli,
však všechno svoji cenu má!
I Láska, po níž duch Tvůj šílí,
a není právě laciná!
Tak rozmysli si velmi dobře,
zda chceš tu cenu zaplatit!
Čím to, že ten, co má se dobře,
chce nejistotě vstříc zas jít?
proč s Láskou trápit se?
Spousta věcí Ti vytře zrak,
nemusíš snažit se!
Ony už přijdou za Tebou,
samy si najdou Tě,
beránci touhy srdcem jdou,
tak pozor na chutě!
Je mnoho cest, co vedou k cíli,
však všechno svoji cenu má!
I Láska, po níž duch Tvůj šílí,
a není právě laciná!
Tak rozmysli si velmi dobře,
zda chceš tu cenu zaplatit!
Čím to, že ten, co má se dobře,
chce nejistotě vstříc zas jít?
Nevěrná:
Však stačí malá nerozvážnost,
veršík zvolený bez rozmyslu,
pokazí mi z básnění radost,
pak pozdě lkáti nemá smyslu!
Však stačí malá nerozvážnost,
veršík zvolený bez rozmyslu,
pokazí mi z básnění radost,
pak pozdě lkáti nemá smyslu!
však od boku já beru smeče,
a verš za veršem tady teče,
bez přípravy, bez rozmyslu,
potvrzuji um mých smyslů :)
a verš za veršem tady teče,
bez přípravy, bez rozmyslu,
potvrzuji um mých smyslů :)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Martinasso [17], D.W.B. [14], Stin [13], Pittore [11], Warp [7], Poezie anonymity [6]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

