13.03.2011 - 00:54
4(2.)gabkin: Velmi děkuji za komentář. Právě jsem si říkal, že kdybych to příliš rozváděl, tak by to uškodilo, ale je možné, že opak je pravdou. Není to veledílo. Spíše reflexe :)
13.03.2011 - 00:189(4.)1kor13: áno, tak nejako to pociťujem, ďakujem pekne.
12.03.2011 - 23:482(1.)Přijde mi, že je to psaný hrozně spisovnou češtinou, což té básni přidává divný...styl...
Koukám, že je ti patnáct, tak asi začínáš, přesto, že píšeš o vážné věci, je to na tom příliš moc znát. Zní to příliš definitivně. Pro mě.
Koukám, že je ti patnáct, tak asi začínáš, přesto, že píšeš o vážné věci, je to na tom příliš moc znát. Zní to příliš definitivně. Pro mě.
12.03.2011 - 21:004(1.)Po pravdě řečeno, mám nyní období, kdy mne moc poezie neoslovuje a vedu spíše praktický každodenní život. třeba dnešní den na chatě mi dal nespočítaně poetických podnětů, které prostě zapadnou do vzpomínek.
Ale koment, že je to první svého druhu..... mě přitáhl.
Co je patrné, je myšlenka. Tu dílko má, ale jinak mám dojem, že tak trochu definice myšlenky svázala Pegasovi křídla. Od poezie bych čekal květnatost slova, tohle mně přijde strohé.
Upřímně - takováto myšlenka by si to zasloužila.
Ale koment, že je to první svého druhu..... mě přitáhl.
Co je patrné, je myšlenka. Tu dílko má, ale jinak mám dojem, že tak trochu definice myšlenky svázala Pegasovi křídla. Od poezie bych čekal květnatost slova, tohle mně přijde strohé.
Upřímně - takováto myšlenka by si to zasloužila.
12.03.2011 - 20:179(3.)Tak tomuto hovorím báseň zo života. Plná múdrosti a vlastnej skúsenosti, smútku aj krásnych spomienok.
Puero, tá scéna mladého páru v dave ľudí musela byť úžasná...
Puero, tá scéna mladého páru v dave ľudí musela byť úžasná...
12.03.2011 - 19:3510(1.)hezký a upřímný vyznaní...a podpis malá Morrisonová si získal mý sympatie =)
12.03.2011 - 19:019(1.)No.....to je teda tečka za dneškem. Krásný skoro jarní den. Báječná teplota, venku tak na tričko, jen já mě celý den pohřební depku. Napřed v IKEI, kam jsme jeli jen pro nějaký nesmysl do sprchovacího koutu. A ten nesmysl byl zabalený a hozený do velké kisně s tisícem stejných nesmyslů. Miliony lidí se hrnuly kupředu ve směru šipek a já se tam málem ztratil, protože mě zaujal mladý pár, který se tam smál! Normálně se tam bavili a hrali si s maňásky! Nechápal jsem to. Pak jsme jeli do rehabilitačního střediska. Všichni tam byli staří a těžkopohybliví. Symboly zmaru a blížícího se definitivního konce. Když se člověk podíval ven, tak spatřil pod vyschlými stromy jen zarostlé minigolfové hřiště, pak začalo zapadsat Slunce a to byl konec, bo všechno dostalo podzimní nádech nostalgie. Doma jsem pak sekerou rozsekával vánoční stromeček - další symbol smutku po veselí minulosti, přede mnou u plotu bylo to místo, kam jsem loni v srpnu zakopal naši Vendulku a pak vylezu nahoru do pokoje, zapnu internet a narazím na tuhle báseň.
Je chorobně nakažlivá. Mám obavy, že se ráno už nevzbudím. Mám rýmu a ucpaný nos a asi se v noci udusím.
Je chorobně nakažlivá. Mám obavy, že se ráno už nevzbudím. Mám rýmu a ucpaný nos a asi se v noci udusím.
