Díky za komentář

haha..mazec.

jayjay:
Díky za komentář ti děkuji,ale já to měl mít opraveny,tak jak je to napsany tak mi to přišlo opraveny.Jestli tam doopravdy chyby mám tak se omlouvám,ale jsem spokojen.Takový komentář mě málo kdy potěší.

Básník se snaží radit, ale moc mu to nejde. Některé strofy vypadají, jako by byly určeny rodičům, jiné zase dětem. Ale těžko se to dá z jejich zmateného jazyka rozpoznat. A to ne jen kvůli neohrabaným asonancím, které neustále odvádějí pozornost, ale také kvůli nesmyslným lpěním na refrénické strofě, ve které se opakují nadbytečná slova "teď" a "sám".
Jistě, myšlenka je zjevná. Emancipace. Doslova vyřčená slovy "zkus se vydat svou cestou" a "zapoj svůj vlastní mozek". Jenže urputnost, s níž je prosazovaná, spíš ukazuje na básníkův nízký myšlenkový pochod. Jako by neexistovala diskuse či nějaká stření cesta.
Posledním veršem se básník nadobro odkrývá a ukazuje se jako naprostý neznalec, či ještě spíše jako křivák a ničema.
Vždyť navrhuje stejný postup, jaký volí rodiče, na které lá. Chce radí nám, abychom vyháněli čerta ďáblem.
Myslím, že toto dílo je skvělou ukázkou toho, jak mnozí lidé uvažují a argumentují – ploše, povrchně, černobíle.

Život by si měl po sobě přečíst co napsal, už ze zodpovědnosti k budoucímu čtenáři, neboť nevhodně zvolená čárka může pokazit dojem ze zajímavého díla. A není-li jedna, tím spíše se ukazuje autorova nedůslednost. – Další pravopisné chyby nechávám na autorově svědomí.
Čárky jsou ale nepodstatné, v porovnání s tématem a myšlenkou díla. Ač báseň zpracovává téma "přírodní", je milé dostat se i do nitra básníka (jak klišovitě to zní, ale kdo to řekne líp, učiň tak). Vlastní vklad je pro mne vždycky zajímavý. Zde navíc autor nesklouzává ke kýčovitým frázím – je tedy pro mne uvěřitelný.
Je hezké vědět, proč se někdo těší na jaro. Předností toho díla je upřímnost, citová otevřenost a realismus spojený s optimismem a sněním.

jayjay: Díky za komentář. Myslím, že sloka: "Přijměte teď naše rady" nabízí řešení.
Nevím jaké máš ty rodiče, ale většina rodičů přistoupí pouze na monolog s dětmi a vůbec né dialog ze strany dětí.

jayjay: Díky za tvůj čas a námahu. Tak je ta báseň strašná, až se sama divím že jsi se jí chtěl vůbec zaobírat. Já to bohužel zatím líp neumím ale nad se časem posunu někam dál.... :-)

Mám podobné pocity ako jayjay. Myslím, že to si aj chcel básňou docieliť a podarilo sa ti to.

Vskutku povedené popsání samoty.
Hloupě pak ale působí v kontrastu s verši prozaická část textu. Jako čtenář si připadám, že mne má autor za hlupáka. Buď jsem tedy hloupý já, že mi to musí autor vysvětlit, nebo je hloupý autor, když musí své činy vysvětlovat. Jakoby činy nemluvily samy za sebe.

Přebytečný počet slova "vy" spolu s chraptivými rýmy a vrzavým metrem dávají básni punc nedodělku. To si Hugo ani po třetím napsání veršů "To přece nejde vydržet / Pořád jenom hubu držet" neřekl, nejde to říct nějak jinak? Opravdu jsi po sobě báseň četl?

Báseň je spíše litanií, která nenabízí řešení. Neustálé si stěžování a opakování těch samých strof navozuje dojem básníkovy nepřístupnosti a vyhraněnosti. Není ochoten přistoupit k dialogu, chce se jen vyříkat ze své ukřivděnosti. Pro jistotu to zastírá obecným plurálem "my", jako by se bál mluvit sám za sebe.

omlouvám se, ale pokud mohu kluci říci narovinu pokračování komentu v návaznosti na vaše odpovědi ...... píšete stroze...ale to nevylučuje květnatost slova. já jsem neříkal delší dílko, zmiňujete zkratku, ale čteme-li druhou sloku, je to prostě věta oznamovací.
nebudu se pouštět do diskuze o tvorbě poezie..... ale to je právě to kouzlo básní, dávat ty správné slova, která nahrazují věty.
Snad jste pochopili, jak jsem to myslel.
Dílko může být mimimalistické na počet slov a přitom velmi obsažné.
ono psát ve zkratce je opravdu těžké, ta hrozba nepochopení snahy autora je veliká. nicméně....život máte před sebou a místa na pokusy je tady dost. Hodně štěstí.

Bohužel, nedotažené rýmy, někdy jen nahrbené asonance, spolu se zchromlým metrem způsobují, že celá báseň působí dost banálně.
Verše jako "Dotkne se mé líce, / nebudu se znát více.", či "Zachvěji po těle,/ přitom je mi tak nesměle." působí prvoplánově a křečovitě.
Snaží-li se báseň popsat radost či jaké jiné příjemné pocity, činí tak pomocí klišovitých prostředků – andělská křídla, růže, lásky píseň pět – které znějí jako bezobsažné fráze.

Sadismus z toho čiší, neboť nelze s jistotou říct, jaký je názor té druhé osoby. Její upozadění je pro mne, jako pro citlivého čtenáře dosti frustrující. Neustále se opakující "v klidu lež" lze ke konci vyložit až brutálně.

Tak saháva nebo sahavá? Možná spíš sahavá. Ale i tak to slovo neznám... Já pod tím slovem vidím ruku sahající po zádech od zadku nahoru :-D A s žárem u kotníků vidím prostě jen červené kotníky, ani ne pořádně zapálená lýtka. Prostě stydění se.
No, pokud jde o to šeptání do tmy – to je samozřejmě na tobě, jestli budeš přejímat interpretaci. Já jen, že to básni dost ubírá, když do ní autor cpe rovnou i to, jak se má říkat.

Děkuji moc, za pěkný kometář. :-)

Všechno nejlepší ! moc dobrý

naděje je hrozná věc ! ach

jak to člověk všechno zná ....

wau ! .....

jayjay: Saháva je asi jasný. S žárem u kotníků? Proč některý holky nosí kalhotky? Aby jim netáhlo na kotníky. Trojtečky musí být, pokud jde o hloupé šeptáí do tmy :)