hezký styl psaní.

jo, líbí se mi
...

hm..teeeda.

Hmm, asi se taky vyjádřím. Je zajímavé, jak si lidé pamatují na cizích věcech jen toho negativního. Upalování. Svaté války.Kupčení s odpustky.... tohle ale lidi ve středověku chtěli. Tak proč by nám to mělo vadit dneska? Nevšiml jsem si, že by nám hrozilo nové upalování ze strany církve.

Mimochodem. Z historie se sice lze poučit. Ale historie sama se neopakuje stejně. Pokaždé se opakuje jinak. :-)

To opravdu existuje něco jako pornopoezie?

Tvoje dílo upadlo v zapomnění a právem. Po třech letech ho komentuju až teprve já. Ta báseň rozdmychávala sice nacionální nadšení a zneužila přitom nebohého církevního reformátora, který si už užil tolika překrucování vlastních skutků a slov, že se v hrobě převracuje dodnes, ale chyba je v interpretaci. Básně o české historii (už to je nebezpečná kombinace) by měly být založené na pravdě.

Hmm, je to tak. Ale je to myslím si jedna z těch typicky českých charakterových vlastností. Takové to národní sobectví. A kdyby byla válka, nikomu by se nechtělo naši zemi bránit s puškou v ruce. A nebylo by to poprvé. Už jsme to udělali hodněkrát. Na otázku Kde domov můj, si mnoho Čechů odpoví adresou svého trvalého bydliště, ale ne formulí z hymny: Mezi čechy domov můj.

Ale proč?

Yasmin: slnečnica: rry: Lizzzie: Kleriska.KX: děkuju všem :)

Sokolička: Až na to, že sem to nevymyslela já a podle názvu vám všem mělo dojít, že je to ze hry jménem BULÁNCI ;)

Moc hezká básnička. Navozuje zvláštní kontrast, který je spojený s láskou. Tady jako prostředek napomohla pavučina. Láska užívá stejně neodolatených prostředků. Fatálních prostředků. To jsi moc hezky vystihla tou metaforou. A v tom zamotání se skýtá krásná bezmoc. Euforie, které by se měl čtenář obávat, ale naopak po ni touží. Mám rád podobně odlehčené básně. Poezie by měla být podobná. Její umění a kouzlo nezřídka spočívá v lehkosti, která vyplývá ze správně volených slov. Je z tebe básník.

Konečně optimistická báseň. A je krásná, má neodolatelnou křehkost, která graduje. Jen tu otázku na konci považuju za zbytečnou.

Myslím že ano.:) Nicméně to nesouvisí s tím, že ve mně nic neevokuje.

Tak jo, tak já ti k té myšlence ještě něco doplním. Spousty lidí prošlo kurzy asertivity. Spousty manažerů i úředníků. I když získané dovednosti mohou pomoci, někdy bývá motivem spíš účinná manipulace než hlubší pochopení. "Velet" stínům se do jisté míry dá něčím, co je víc než povrchní dovednost (technika boje). Goleman napsal zajímavou knihu Emoční inteligence. Je moc zajímavé rozumět, co se děje v druhých. Rozumět tomu , co oni sami nevědí. Pak je vidoucí člověk ve výhodě. Není tolik překvapován, ani tolik zklamáván. A má možnost předpokládat..... Někdy je to docela dobrodružné :-)

Asi budu souhlasit s LIDUS. Jeden čas jsem Ti přestával rozumět anebo jsem se bál toho, co jsem z Tvých dílek vycítil...Ale hrátky s Pepou dělají s Lenkou zázraky...;o)))))))))))

ARA: Rozhodně nechci, aby mi někdo pochleboval. Chci, aby mi každý řekl svůj pravdivý názor. Jedině tak se dokážu ponaučit ze svých chyb a zdokonalit se ve způsobu vyjadřování svých pocitů a názorů. Jak už píšu v předchozím komentáři, nechtěla jsem tím říci, že život stojí za hovno...
Strategií, kterých se musím ještě naučit je hodně a na jejich naučení mám celý život...
Ta myšlenka s těmi stíny se mi líbí, to mě ani nenapadlo =) .. díky =)

Ticho a prázdno když příval slov nese,
v obraně záda trochu shrbená,
skřivánek touhy často zalekne se
své vlastní písně a jen mlčívá...

Však zpívat zkus, líp krákorat jak vrána,
než mlčky tonout v citů močálu,
i duše, co teď zdá se rozervána,
zas narovná se, byť jen pomalu.

Věř, že se všechno může rázem změnit
jak mávnutím proutku čarovného
a preventivně zkoušej zoubky cenit,
úsměv je základ štěstí pravého...;o)

Náčelník Holá Ruka: Já jsem tím ale nechtěla říci, že celej život stojí za hovno... chtěla jsem tím říci, že život není jenom procházka růžovou zahradou, ale že jsou i okamžiky, kdy nám ten život přijde tak trochu nefér a zlý... a v těchto chvílích se prostě nesmíme nechat zastrašit. Musíme vstát, zvednout hlavu a jít dál.... Tak nějak jsem to myslela.... ale každý z nás těm básním, a jiným dílkům, rozumí trochu jinak.... a možná je to tak i dobře ;)

řekla bych až roztomile milá:) sedne mi, svět dokáže být někdy tak malý, že ho můžem dát do dlaně, kutálet si s ním a přitom nám nic nemusí scházet:)

fajnová :)

jé, ta je krásná!