slnečnica: puero: jayjay: Vyznání lásky, která jsou jednostranná, nemusejí být sobecká. Stejně jako vyznání přátelství, sympatií. Čisté vyznání citů nebo náklonnosti nesvazuje, neškrtí. Je-li čisté, a pokud si vyznávající nenárárokuje opětování, pokud citově nevydírá, nenaléhá a nevynucuje si projevy přízně. Pokud však ano, je to sebestředné vnímání vztahu mezi dvěma lidmi a třeba i zahleděnost do sebe, svých potřeb příjemného prožívání a třeba i ta sobeckost. Ale stává se, že jeden z partnerů je "vědoměji prožívající" a nechce se vzdát naděje, že ten druhý přece jen pochopí, co brání v nesouladu. A třeba i může vědět, co tomu druhému zatím brání v porozumění. A proto mi nevadí ta třetí sloka, protože úsvit může být to pochopení , úleva a harmonie. Ale ta druhá sloka mi tam překáží, protože jako by přeladila na hrubší energii. Pokud jsem napsal, že ta věta o hudebním sluchu je o patro níž, měl jsem na mysli, že kontrastuje a je tedy....až ordinérní. Přeladění na hrubší energii znamená i hrubší emoce. A pokud bych měl pojmenovat ty emoce, mohl bych uvažovat i o tom sebestředném vnímání. Tak jo, tak třeba i o sobectví nebo dokonce o pocitu nadřazenosti.

"Myšlenka", že báseň má jednoho adresáta , je hloupá, nepravdivá a nesmyslná, čehož důkazem jsou ti, kdo ji četli (a kterým byla, prosím pěkně, i určena). A jako velmi nešťastné vyjádření vnímám to, že jakákoli kritika není na místě. To vnímám jako dost opovážlivý výrok. Nesmyslný výrok, tak nějak usurpátorsky ochranářský. Výrok velké sestry, která se dožaduje nedotknutelnosti daného tématu. Jakého tématu? Vyznání lásky? Jaké lásky? Čistého a harmonického a láskyplného vzahu? Nikoli. Vyznání bolestně vnímaného nesouladu. Vyznání podmíněné lásky, dosud ne zcela naplněné. Lásky, která má zatím bolestné stíny.


Hledat v romantické básni logiku, nejen není omylem, ale dokonce je to hledání samo někdy důkazem, že text není bez vad. Neboť logické, byť ne zcela uvědomělé jednání a chování je vlastní i živočichům s mnohem menší kapacitou mysli, než jakou oplývá člověk. Báseň by měla být opravdu výtvorem svobodné vůle, což ovšem není možné, pokud je autor při zpracování daného si tématu nevědomě vnitřně nesvobodný a není si vědom pravých příčin vlastníhio prožívání. Souhlasím s tím, že autor má vždy pravdu (pokud vědomě nelže). Pravdu subjektivní, která může být v rozvrácené myslia a duši za určitých okolností naprosto nesdělitelná, nepřenosná a nic neříkající, nikomu. Napíše -li někdo paskvil a chce-li zůstat svébytně "svobodně" nevědomý, má jistě právo i na tutu mrzkou svobodu. Pokud autor prozře některé nedostatky ve svém díle a jejich podstatu, není projevem nesvobody dílo zkrášlit a zdokonalit, ale naopak projevem svobodné vůle podřídit se radostně poznané pravdě. Nahlédnout nedostatky, chyby, nesoulad, rozpory a nechat raději působit na ostatní mizerné dílo, není projev svobody, ale ješitnosti, neúcty k sobě i druhým a v některých případech by se jistě dalo mluvit i o projevu čirého, nezpochybnitelného a plně vyzrálého blbství. Neboť autor zůstává člověkem (což možná některým náfukům uniká). A stejně jako je truhlář veden beze zbytku a výhrad přijatou a přijatelnou a všemi akceptovanou vědomou a zdůvodněnou potřebou opravit nebo zničit mizernou židli, měl by tak učinit i autor, jenž svá písmenka v dobré víře nezdařile zplácal v podřadný "výtvor".

Povýšit AUTORA nad člověka by byla nadutost či nesmyslná adorace. To bychom pak mohli říci: "Chceš mít pravdu, staniž se autorem." A to byla dost nestravitelná demagogie, není-liž pravda?

Všem moc děkuji!

Respektuji každý názor i tento Váš

Vždyť ty věty nejsou česky ! A rým je tady dost ubohý. Je pár lidí, kterým rým jde, proč se všichni o něj pokoušejí, když tam pak zadávají slova jen aby pasovala a poetický význam to totálně zabíjí ?!

! .... vždyť víš.

Ty jsi buď úplně blbá nebo ..... napřed jsem se nad tím zastavila, jestli to myslíš opravdu vážně a teď už se jen usmívám ! panebože ....
na tatarku stále čekám a u toho chutí na ní hekám - úplný nesmysl ! ty to dotáhneš daleko ! ,)

pěkná slova, spojení ... jen někde mi to hapruje, ale je to silný a o to jde ,)

Jsi ztracená fantazie
srdce z vodního kamene
jsi zebří černý a bílý pruhy
ve víru událostí

mě osobně se líbí hnedle ten začátek,ale tím nechci říci že je to vše :) je to dobře se čtoucí dílko nutící přemýšlet.Moc pěkné...

Poetické a zvláští,ale takové výpovědi dětí noci jsou :) Pakliže miluješ symboliku a poetiku doporučuji přečíst nádhernou knihu ,,Cesty vlků,,

kde je v tom ta poezie? a ten poslední řádek to úplně zabil.
tatarka prej, heh :D

Vendeta se mi líbí, má říz.

Je pravda, že to není dokonalé, ale mě se takové básně líbí.

No, jde to.

Mě zaujala, je zajímavá.

V jednoduchosti je krása

Dokončení fragmentu, bez navázání na ten předchozí

puero:

Nikoli, milý puero, neoprostil jsem se od pohledu čtenáře (adresáta), nejsem toho schopen. Naopak jsem se do jeho role postavil a tím spíše na mne dolehla ta sobeckost v druhé půli. Žádný povzdech, žádný postesk nad nenaladěním, nesouzněním, disharmonií. Je v ní jen touha po zažívání krásy, touha po vlastních krásných prožitcích prostřednictvím druhého. Cožpak není sobecké vyžadovat po druhém aby mne učinil lepším? A cožpak není i vyznání lásky sobecké, přichází-li jednostranně, bez opětování, je-li láska sama jednostranná?
A vyznání jednostranné lásky, ba lépe řečeno zamilovanosti, je sobecké, nikoli láska, zamilovanost. Svazuje druhého člověka jako hedvábný provaz, jemně a pevně. A kolem krku svazuje. Škrtí. Vzduchu se nedostává, poulíš oči, rudneš, nejraději bys nebyl. A nakonec to končí oběšením.

Padla kdesi zmínka o poslání básně. Že je posláním básně to a ono, a že to báseň splňuje na jedničku. A je-li posláním básně vyjádřit zamilovanost, pak je to opravdu učebnicové splnění tématu.
Ale je patrno, že báseň obsahuje ještě něco víc, než jen vyjádření zamilovanost. A to sice právě neuvědomělou sobeckost, nepochopení a nevcítění se do druhého. Zahleděnost do své vlastní bolesti a zaposlouchanost do své vlastní hry. Do hry vskutku rozladěné, falešné.
Touha po hudbě krásnější, harmoničtější, po symfonii úsvitu je vskutku na místě. Ale jelikož báseň vychází ze sobeckosti, která předpokládá vlastnění a majetnictví, nemůže básník nakonec dospět k řešení. Skončí tedy úpěnlivou, a přitom nad výsost sobeckou prosbou o naladění. Naladěnost či nenaladěnost ale nemá na vyloudění symfonie vliv. To je jen v moci hráče. Jenže takového poznání nemůže básník díky své sobeckosti dosáhnout.

jayjay: Stáva se například, že jeden z partnerů má potřebu dominovat a automaticky předpokládá, že ten druhý se bude chovat dokonale podle jeho představ. Pak by bylo na místě vidět v takovém postoji sobectví a sebestředné vnímání. A pokud je ten nespokojený ještě navíc ješitný, nedokáže se svěřit se svými pocity a potřebami, a tak nesoulad musí trvat. Ale to v té básni nevidím. Vnímám ji jako povzdech. A mohu se i domýšlet, že ta přání třeba už byla i několikrát vyslovena. Bez pochopení, bez porozumění. A nebo ona, postava, má v sobě příliš studu či ostychu, a tak si zatím jen povzdechla a nabírá sílu k upřímnému rozhovoru.

Homér: Jak doufám, mnozí bez větší námahy pochopili, že mám přístupové heslo nikoli k dílům ostatních, takže ani nemohu nikomu opravit jeho text. A s tímto vědomím a pochopením je nad slunce jasné, že tvůj komentář byl zcela nesmyslný. Ale musím uznat, že pro některé lidi máš jakési podmanivé kouzlo. Protože ani tak citlivá Slnečnica, která je ochotna zastat se případných nepříjemných pocitů autorky nad komentáři její básně, si nevšimne tak nesmyslného komentáře. Tvého.

Puerovi se to docela líbí. Umíš popsat vnímání své fantazie a zpracovat ho do veršů. Na formu nehleď, je nepodstatná, teprve až když jde o dokonalost je třeba se zaobírat formou. Napřed je nutné najít styl, který ti sedí, ale zároveň se líbí ostatním. Teprve pak se můžeš pachtit za úhledností, časomírou, rytmem...obsah ti už jde. Ty jsi ale básník akce - epik. Básně bez příběhu (jako tahle) u tebe asi dost vybočuje ne? Nicméně se povedla. Teda, jde tam cítit čeština - mi neříkej, že Slováci mají slovo tŘpyt.

A ještě jedna veledůležitá věc: Název ! Ten prodává tvoje dílo! Jsou slova, která by se měla v názvech zakázat, pokud teda netoužíš po tom, aby to dílo každý hned přeskočil. Například prostě, stejně, nevim, bez názvu, další apod. Na názvu záleží první dojem. Název rozhodne, zda si to dílo někdo přečte nebo ne.

SlecnaChuckeye, Veronika: Moc děkuji!