Cvokhauz: děkuji za komentář :)

alexis: děkuju ti

DP: děkuji, někdy se musím smát, když skládám verše a slova přímo vybízejí k hraní, aspoň nezlobím :D

Tak toto je silné...krásná báseň..:)

Taková milá...

JE ot takový milý polovolný polovázaný verš... :) Ale jak říkám líbí se mi ta hravost tvých slov :)

Souhlasím s Dee :)

Dík za pravidelnou dávku prózy. Vyvíjí se to zdárně, napětí je udržováno. Hezky si popsala tu chvilku jak stáli Agnes s Philem proti sobě, to vzrušení s nenávistí.

Mizíš.
Jak popel ve vánku zapomnění,
odlétáš pryč všemi směry - nejlepší část :)

Celkově krásné :)

A nebo nechat se společně zasnít? Co? FA - je to vše tak komplikovane... ach jo...

moc pěkne NHR se nezapře našel jsem tě a tvé umění v této básni a to je dobře

Jo...ty mršky experimenty jsou dobré...jen mi chybí tvá Karin :)

Moc se mi líbí... zaujal mě název a zklamaná rozhodně nejsem. Nejvíce se mi asi zamlouvá ten kousek s pravdou ve hvězdách, kostkách a kartách...

taron: musím nesouhlasit! ne vždy je matka symbolem lásky a porozumění, Adélinina báseň celkem dobře vystihuje, to co sama dobře znám

Pěkně si vyjádřila, "povahu" dnešní doby :) Báseň sice místy zadrhává, ale svůj obsah vystihuje dokonale :)

Moc tomu všemu nerozumím..ale zvykám si..bude to dobrý , myslím , že líbí:)

Ano, tak tento pocit znám. Moji rodiče(?) jsou přesně tento případ. Dětství bylo pro mě utrpení a v případě, že někdo začne nostalgicky vzpomínat na maminku s tatínkem, tak raději odcházím z místnosti, protože já k tomu nemám co říct. Raději.
A ano. I přesto jsem se naučila lásku dávat a projevovat.
A taky do určité míry nesouhlasím s tím, že zvyky, názory apod. rodičů ovlivní dítě. S čistým svědomím můžu říct, že s nimi nemám téměř nic společného.

pro me je to napsany strasne neosobne..

Líbí! ;-)

Smrt, o tý víš prd.