, kteří...

Znám moudré hlavy své generace, zničené stereotypem, vlekoucích se za svítání ulecimi velkoměst a shnějící láhev, sklo nebo trávu, shánějící svět ve strojovně noci, sny a drobný po kapsách,

kteří zakopávají o hlavy nadšenců, kteří tu byli před mimi..

kteří sabotují čas a vypínají hodiny, aby se ráno ujistili, že opravdu plyne,

kteří hledají lásku ve Věčnosti a odchází na půly cesty, aby dál se nedostali, protože Věčnost je děsí..

Kteří polykají dny jako pilulky a přijdou si zdrogovaní a umělí.

Kteří toulají se od ničeho k ničemu, od rána do noci, každým dnem, stejně a unaveni přitom plni energie a slov a myšlenek, plni činnů a snů ženou se za svými cíli,

kteří snaží se vidět všechno, málo jim stačí a pak slepí po nocích pláčou,

kteří nechtějíc být viděni šplhají po mrakodrapech s lanem, bez lana, s útěchou v duší, že zápasí se strachem z výšek,

kteří našli svá místa v luxusních domech, autech, ve vilách a přes plot háží ožrané kosti psům, bezdomovcům, nocím,

kteří v sobě krmili cosi do prasknutí a ten nepořádek tam ještě je..

kteří dívaj se okolo a posuzují Prostor, realitu a oči jim únavou těžknou, neboť co vidí vidět nechtěli, nebo prostě nepotřebovali, neboť co vidí jen oni je zachyceno v Čase a zabírá více Prostoru, než-li chtěli..

kteří unaveni prokecají nocí o vesmírném dynamu, o Čase a Věčnosti, o nekonečřně fatálních faktech, o fylozofii, přitom nehledí na Čas, ani Věčnost,

kteří denně a slepí míjejí okolní krásu, nebo ji nehledají, kteří v kráse našli svět,

kteří v prošoupaných botách vysedávají na lavičkách v zahradách mládí a kompletují o rocku, drogách o budoucnosti, nad sebou údajné nebe a pod sebou peklo, smějí se že uprostřed jsou, celí žhaví po cestě na rozcestí pak hledají slova, oči, znamení..

kteří vidí v noci protože je Hrůza děsí za zavřenýma očima, keří dělají vše, jak nejlépe umí a divíc se, že udělali chybu začnou tisíckrát znovu, znovu začnou na začátku, na konci, pak začátky si určují.

kteří psali poezii, četli poezii a nenacházeli v ní nic,

kteří se zajímají o umění , o kulturu, přítomnost a tápají v minulosti a srovnávají se zapadlýma očima v blátě Času potácejí se ven a prosí o pomoc tiše přihlížející..

Kteří údajně žili a něco po sobě zanechali - něco, plakali nad svými hroby a modlily se pro bláznovství a beznaděj světa,

kteří míjejjíc to, co hledají pozorují vše a neotáčí se, protože co bylo a bylo a pak jim cosi ťuká na rameno,

kteří stanovují pravidla, proto, aby je porušovali, i oni, i ti, co vlastně nejsou, stanovují řád a ten potom večer v kruhu nejbližších skládají jako puzzle a žádný nechybí jim..

kteří znaveni povinnostni zahazují čest a jména do davu, ztrácejí identity aby zjistili, kdo vlastně jsou.

kteří pláčí po nocích a naslouchají pláčí a slzám a odpovídají smíchem z plných plic,

kteří schovávaj se pod rouškou make-upu, masek z bláta a jsou schovaní tak, aby je všichni viděli, tak aby se na sebe mohli dívat, tak aby viděli ostatní a stojí porad na jednom místě..

kteří naopak v prvních řadách jdou do bojišť s pýlí, sílou , s odhodláním i za cenu prohry , i za cenu toho, že nikdo jejich tažení sledovat nebude..

kteří podnapilí a o hladu táhnout tíhu kocoviny na tlustém a pevném řetězu, tedy kocovina je a smýkají se sebou a budou vám tvrdit, že chodí rovně, že kdyby chtěli, můžou jít rovně..

kteří vyměnili krev za heroin a vře to vnich, neboť neví, co chtěli, neví kdy se rozhodli co chtěli, ani že měli možnost volby, protože je jen jedna varianta - život..

kteří zaprodali těla injekčním stříkačkám a noční můra je hladívá, s halucinacemi si hrají už léta, jejich jména se nepletou, o plakát tančírny octnou se opřeni na rohu ulice a nevědí co je skutečné, kdo je skutečný,

kteří zradili své světlé stránky a přečmárali je na tmavé ze vzteku, že jim dojdou pastelky.

kteří zeptaj se vás na něco pokaždé, když vás uvidí ruku v ruce s Rozumem

, kteří tisíckrát stejně vás pozdraví a neznají vaše jméno, nepotřebují ho, prázdná ulice, zelené stromky, šramot ze silnic, vzduch..den co den jsme v tom namočeni všichni, bez ohledu na jméno, osud, nebo místo,

kteří vdechovali EXISTENCI jako vzduch, čerstvý, podzimní vánek a dusily se nadbytkem..

kteří vzpomínají na prastaré historky, dokola je opakují, přeříkávají nazpaměť a sami zapoměly, jak to vlastně začalo,

kteří při svíčkách hořeli Něhou a Pochopením a ozařovali pokoje a domy, města

..kteří sami v sobě denně jsou uvězněni a znají mapu, kteří usínají sami a chtějí být sami, neboť nevěří, že sami být nemusí,

kteří topí se v proudu vesmírného tsunami a neunesou tu tíhu.

.kteří našli co hledali a dělíc se o TO, TO ztráceli a potom litovali, že TO našli..

kteří TO nazývají životem, jako věc, hmotnou a hmatatelnou věc, která je všude a snad je i na prodej..kteří počítají dny, sny a nechávají kalkulačky zaplé, pro případ, že by našli výsledek, zlato, drahé kameny, ropu..kteří rozumí a myslí si, že rozumí lidskému údělu, který nechávaj za zamknutými dveřmi ze strachu, neboť neví, zda mu chtějí rozumět, hnít..kteří naopak mu dveře přítomnosti nechávaj otevřené jako náruč a vítají ho jako vzácnéhzo hosta, kteří jsou sami sobě hostem..kteří ztrácí se v davech, kde nalézají anděli, spřízněné duše a s těmi pak obklopeni existencí a pohledy ostatních snaží se odejít nepozorovaně.....