Je krásná... lehounce mi připomněla Hraběte a navodila mi v dnešním ránu takovej zvláštní pocit. Asi sáhnu do knihovny pro Blues pro bláznivou holku :-)
Chronoss: děkuji...tak nějak mě při tom psaní nenapadlo, že by v tom mohla být i nějaká moudrost :)) ale možné to je ;)
káždý z nás aniž by si toho byl vědom ,ovlivní za svůj život 10000 lidí už jen tím že je pozdravíme a nebo se na sebe usmějem , už se nikdy neuvidíme ,ale v tu chvíli jsme si vzájemně změnili den :) pěkné dílko a je v něm kus moudrosti :)
hmm...pěkné ty asi máš hodně ráda jaro :) a ta naděje je z toho cítit
Stromy pláčou slzy okvětní,
jejich krása mizí s posledním lístkem,
z kytice svatební.
Kostelník odzvání polední.
to je nádhera :)
Stromy pláčou slzy okvětní,
jejich krása mizí s posledním lístkem,
z kytice svatební.
Kostelník odzvání polední.
to je nádhera :)
pěknulé, hlavně je v tom nádherné pozitivum a naděje a to mě líbit oooo básnířko noci :)
:D Jéj, ta je taková krásně úsměvná, úplně mi navodila radostnou náladu! :D
Lidské cesty jsou nevyzpytatelné. Bůhví, kolik lidí denně potkám a minu s vědomím, že mohli změnit můj život..Hezká básnička. :)
taron: no náhodou mkě bavilo hrát fotbal s holkama, o zábavu bylo vždy postaráno :) a kontaktní sport je kontaktní sport :))
Kakuzu: no a víš jak mě kluci za to nadávali? No prostě zbrkloš...už jsem předem viděla gól ...ještě teď se stydím -ale fotbal není hra pro holky ...to mě uklidňuje :)
loner: ( vlastní jen občas)...ale vždy jsem zkazila útok..byla jsem do všeho moc hrrr - no jo no.....:)
Já vím, že tu větu o zakopání mrtvol říká hrdinka jako žert (a kdyby to skončilo "jinak", tak nic proti), ale děj k tomuto závěru směřuje.
Napsat slušnou milostnou prózu taky není sranda - nemá-li to být červená knihovna :-)
Napsat slušnou milostnou prózu taky není sranda - nemá-li to být červená knihovna :-)
Nehnevám sa, naopak som rada, že diskutujeme.
Tú vetu „Pôjdu sa teraz za nás pomodliť a ráno s čistým svedomím zakopú naše stuhnuté mŕtvoly na záhradu, kde pestujú bylinky“. - som myslela ako žart. Nemalo to byť prezradenie konca, ak to tak vyzeralo - škoda.
A moja chyba, že neviem správne označiť svoju prácu. Má asi ďaleko od mystery a ako horor to nie je bohviečo.
Vidím to tak, že napísať dobré mystery alebo dobrý horor je asi ťažšie ako napísať ľúbostnú prózu.
Tú vetu „Pôjdu sa teraz za nás pomodliť a ráno s čistým svedomím zakopú naše stuhnuté mŕtvoly na záhradu, kde pestujú bylinky“. - som myslela ako žart. Nemalo to byť prezradenie konca, ak to tak vyzeralo - škoda.
A moja chyba, že neviem správne označiť svoju prácu. Má asi ďaleko od mystery a ako horor to nie je bohviečo.
Vidím to tak, že napísať dobré mystery alebo dobrý horor je asi ťažšie ako napísať ľúbostnú prózu.
Stuko, mícháš dohromady dvě věci. Jednou je nápad (poprvé použitý Vetřelec, nebo Věc), ale úplně jinou je zpracování. To bys mohla o detektivkách říct, že všechny mají stejný základ – vražda a vyšetřování - a jsou tedy bez překvapení…
To, o čem mluvím já, jako o nedostatku překvapení, je právě to zpracování. Tím spíš, že „vraždící mnišky“ jsou vyvařené, tak to nebudu čtenáři cpát na talíři – tady máš vlastně závěr vyřčený už tady: „Pôjdu sa teraz za nás pomodliť a ráno s čistým svedomím zakopú naše stuhnuté mŕtvoly na záhradu, kde pestujú bylinky“. A to hrdinky ještě ani nevkročily do kláštera! Ne! Kdybych chtěl udělat z mnišek vraždící bestie coby závěrečné překvapní, tak budu čtenáře do posledního odstavce přesvědčovat, jak hodňoučké a miloučké ty bábušinky jsou! Jistě, nějaké (ale dvojznačné) náznaky tam být můžou, aby to nepadalo, jako závěr z nebe spadlý, ale pro čtenáře musí být miloučká babča zaměňující kříž za dýku šokem, ne předpokladem! A ten šok, to překvapení, že je to jinak, než si čtenář celou dobu myslel (tak, jak ho autor popošťouchával), to je ten prvek, co dělá dobrou povídku i na provařené téma. Samozřejmě, ještě lepší by bylo (a na to jsem se tady těšil) čtenáře záměrně navádět na „provařený“ závěr a v posledním odstavci to originálně otočit jinam. Tedy například, z mnišky potulující se klášterem s obrovskou zakrvácenou dýkou v ruce a tím přivádějící hrdinky k šílenství, se vyklube kuchařka jdoucí porcovat čerstvě poražené prase….
K dalšímu: Já také nejsem věřící a církev nemusím, ale vraždící mnišky nepředstavují církev – každý křesťan (i fanatický) zná 1. přikázání NEZABIJEŠ. Poruší ho dnes (na rozdíl od středověku) jen šílenec – v medicínském slova smyslu.
Na to, aby se dnešnímu čtenáři zvednul žaludek, by popis musel být „brutálnější“ – tady je vidět, že to psalo „něžné“ pohlaví – málo krve a vyhřezlých vnitřností.
Nezlob se, ale „mystery story“ není totéž, co horor!
To, o čem mluvím já, jako o nedostatku překvapení, je právě to zpracování. Tím spíš, že „vraždící mnišky“ jsou vyvařené, tak to nebudu čtenáři cpát na talíři – tady máš vlastně závěr vyřčený už tady: „Pôjdu sa teraz za nás pomodliť a ráno s čistým svedomím zakopú naše stuhnuté mŕtvoly na záhradu, kde pestujú bylinky“. A to hrdinky ještě ani nevkročily do kláštera! Ne! Kdybych chtěl udělat z mnišek vraždící bestie coby závěrečné překvapní, tak budu čtenáře do posledního odstavce přesvědčovat, jak hodňoučké a miloučké ty bábušinky jsou! Jistě, nějaké (ale dvojznačné) náznaky tam být můžou, aby to nepadalo, jako závěr z nebe spadlý, ale pro čtenáře musí být miloučká babča zaměňující kříž za dýku šokem, ne předpokladem! A ten šok, to překvapení, že je to jinak, než si čtenář celou dobu myslel (tak, jak ho autor popošťouchával), to je ten prvek, co dělá dobrou povídku i na provařené téma. Samozřejmě, ještě lepší by bylo (a na to jsem se tady těšil) čtenáře záměrně navádět na „provařený“ závěr a v posledním odstavci to originálně otočit jinam. Tedy například, z mnišky potulující se klášterem s obrovskou zakrvácenou dýkou v ruce a tím přivádějící hrdinky k šílenství, se vyklube kuchařka jdoucí porcovat čerstvě poražené prase….
K dalšímu: Já také nejsem věřící a církev nemusím, ale vraždící mnišky nepředstavují církev – každý křesťan (i fanatický) zná 1. přikázání NEZABIJEŠ. Poruší ho dnes (na rozdíl od středověku) jen šílenec – v medicínském slova smyslu.
Na to, aby se dnešnímu čtenáři zvednul žaludek, by popis musel být „brutálnější“ – tady je vidět, že to psalo „něžné“ pohlaví – málo krve a vyhřezlých vnitřností.
Nezlob se, ale „mystery story“ není totéž, co horor!

