přidáno 10.12.2025
hodnoceno 8
čteno 99(11)
posláno 0
nazouváš si tenisky od bahna
a necháváš mě ve starožitných hodinách,
co dal mi kdysi táta,
uvězněnou jako můru zblázněnou
v minutách a rozfoukaných vteřinách
nejspíš musíš…
zůstala hromádka věcí u postele,
děsí tě můj smysl pro pořádek
víc, než tušíš
poslouchám náš čas, který jsem podepsala
dřív než ty
prý k nám přestane jezdit vlak,
zruší stanici,
svět, město
i vesnici
přidáno 14.12.2025 - 17:33
Psavec: ,-)
přidáno 14.12.2025 - 14:53
Zaujala.
přidáno 13.12.2025 - 12:17
Darko: A o to jde především. ,-) Děkuji.
přidáno 13.12.2025 - 10:29
Neviem či chápem, ale cítim.
přidáno 10.12.2025 - 23:39
Dandy: Díky
přidáno 10.12.2025 - 15:35
Libí ten konec je fajn.
přidáno 10.12.2025 - 13:43
Homér: Tak já tedy.. velmi děkuji ,-)
přidáno 10.12.2025 - 13:42
Takovéto básně se například líbí mně. Tak jen, abys to věděla.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hodiny po tátovi : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Co zní spolu, mizí
Předchozí dílo autora : Mezi řádky, mezi světy

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming