21.01.2015 - 22:04
6(2.)
Oheň je fascinující živel... kdosi tu měl jednu (docela dlouhou) dobu zlozvyk, ač nekuřák, škrtat si v každé kapse jedním zapalovačem... Přežila to bunda i já, naštěstí, tu obrovskou vypálenou díru na rukávu jsem si uhnala až mnohem později... :-D
A pokud si své pyromanské sklony kompenzuješ jen při psaní... Já mám co říkat, i když já nikoho a nic neupálila... ne počkat... vlastně... ech... ups...
Jooo, Zuzana... :-D
A pokud si své pyromanské sklony kompenzuješ jen při psaní... Já mám co říkat, i když já nikoho a nic neupálila... ne počkat... vlastně... ech... ups...
Jooo, Zuzana... :-D
21.01.2015 - 20:59
6(1.)
Ha... tuhle píseň si úplně živě pamatuju, ač už to je cca 30 let, co jsem ji naživo slyšela. Škoda, že k tomu není video - to bylo tak dobře šílené... :-D ... Bacha na to, nepřeháněj to s těmi ohníčky!
21.01.2015 - 19:53
3(2.)
Je to zajímavé, ale pod výrazem "žít" si různí lidé představí zcela různé věci, pro mě je třeba život opakem smrti. Žiji, dokud nejsem mrtvý/á. V tomto významu je logickou odpovědí ma závěrečnou otázku: "Ano. Máme na to žít až do smrti." (Hm... To zní i trochu optimisticky...)
18.01.2015 - 07:59
35(35.)
souhlasím s tebou :D takhle si taky představuju moudrého člověka :-D
17.01.2015 - 12:41
4(4.)
Zamila: Tu zemitost si vystihla. V písni je ještě umocněna muzikou, je to v podstatě akustický bigbít s příčnou flétnou, otázky kladou, ženské hlasy. Vyšlo to na prvním LP vydaném po deseti letech existence Folk Teamu. Představ si, že bys na psancích mohla publikovat jednou za 10 let. To by byly díla!
Dík.
Dík.
17.01.2015 - 12:30
4(3.)
Yana: V tomto kontextu Ti musím dát za pravdu. Je to jako v té debatě na téma konzumní, jsou jistá štěstí která brzy vyprchajía potřebují novou stimulaci a je štěstí úplně jiné dimenze. Díky moc.
17.01.2015 - 10:24
4(2.)
To je ale krásný ... Tak zemitý, pravdivý a čistý. Hořkost tulipánů, prázdno po jabloních, mlhoviny ... Skvělá symbióza přírody i pocitů. Fakt pěkný :-)
17.01.2015 - 09:30
4(1.)
Jak je v tom textu všechno zanesené přesně tak jak to je, bez těch prvních slok bychom nenalezli všechno to co je soustředěno v té poslední, mě osobně ta poslední sloka téměř dojímá, tou čistotou, zdánlivou jednoduchostí...vrátím se k tvému M.Horáčkovi, já si stejně myslím že přes všechna slova nedovede být šťastný tímhle prostým způsobem
16.01.2015 - 07:51
3(2.)
Zamila: Tak určitě máš pravdu... Používám to jako takový "hudební deník". Možná bych to měla zamknout, aby to nebylo veřejné? Nejlepší by pro mě bylo, kdyby to šlo úplně zneviditelnit - ale to asi nejde, že...
15.01.2015 - 22:15
3(1.)
Myslím, že zápisky by měly sloužit víc pro vlastní tvorbu (třeba nějak spjatou s písničkami), ale ne pouze pro písničky ... Pak to kolikrát zůstane prostě bez odezvy, protože tu vlastně není co hodnotit.
15.01.2015 - 22:14
4(1.)
No, je to pěkný ..., ale nějak mi tu chybí něco autorského :-D
15.01.2015 - 18:05
6(6.)
Severak: Cituji i z jiných děl, podle mě je takové odkazování se jedním ze smyslů literatury. Člověk často potřebuje srovnat situaci, ve které se nachází, s nějakou obdobnou, kterou zná, a tu najde buď ve vzpomínkách, nebo v literatuře, filmu či seriálu. Předpokladem je, aby ta literatura byla rozumně aplikovatelná (co nejblíže realitě) a to seriály Daria a Ester Krejčí většinou splňují (i když i v Darie jsou v některých epizodách občas nesmysly, ale jsou to výjimky).
15.01.2015 - 17:22
3(1.)
Jestli to nebude tím, že právě když máme žít, tak přemýšlíme. Ale lidé, co tolik nepřemýšlí, zas dlouho nevydrží sami se sebou, protože je děsí jejich "já". Každopádně zajímavá úvaha :-)
14.01.2015 - 22:48
6(5.)
Zamila: jo, tomu postupu se říká „vytloukání klínu klínem“. Dvojsmysl v tom vidět můžeš i nemusíš. :-D
PS: jejky
PS: jejky
14.01.2015 - 22:46
6(4.)
Singularis: jistě, to má facebook na vyjádření vztahu k někomu kdo není na facebooku, nebo když to jen nechcete rozmazávat. Těch možností je tam víc a jsou divný, jak vztahy bejvaj.
Opravdu mě fascinuje tvoje schopnost všechno citovat z Darii nebo Ester Krejčí.
Jinak měl jsi ve svém experimentu pokračovat, vědec se nesmí bát.
PS: ono stačí, když jsi takhle změnila rod v řeči. :-D
Opravdu mě fascinuje tvoje schopnost všechno citovat z Darii nebo Ester Krejčí.
Jinak měl jsi ve svém experimentu pokračovat, vědec se nesmí bát.
PS: ono stačí, když jsi takhle změnila rod v řeči. :-D
14.01.2015 - 12:38
6(3.)
Oprava - nebylo to ve Fabulaci Schrödingerovy kočky, ale ve Vánoční agitaci.
14.01.2015 - 11:44
6(2.)
No, mně to bylo hned jasný :-D Navíc tohle z čistě psychologickýho hlediska dělá opravdu hodně lidí :-) Ale Ty bys to prostě v tu chvíli hlavně nestih :-D Max. se Zrzkou :-D PS: Líbí se mi to srovnání s bolestí hlavy, jinak ale doufám, že Ti tam ty komentáře nepřibily hřebíkem ;-)
14.01.2015 - 10:08
6(1.)
Nevím, zda jsem to správně pochopil. Facebook umožňuje "zamilovat se" a vstoupit do vztahu, aniž bys k tomu potřeboval druhou osobu? Hm... takový civilizační výdobytek neměli ani Staří Římané. :-D
S Tvými úvahami o navazování vztahů celkem souhlasím, až na to, že výjimečně může vztah začít i skončit deklarativně, viz přátelství Nikity Krále a Mojí vinné révy v Aspergerově regresi; dialog "Nechceš se mnou chodit / Tak jo" by mi nevadil, asi proto, že o "chození" tohoto druhu nemám moc dobrou představu.
Rozchody bývají mnohem častěji okamžité, protože k vytvoření vztahu se musí lidé poznat, zatímco k rozchodu jim stačí se ubezpečit, že už se nepotřebují. (Hm... zdá se, že rozchod v seriálu Ester Krejčí zatím chybí.) A co se týče zamilování, trochu nepřímo (z pohledu druhého člověka) ho najdeš ve Fabulaci Schrödingerovy kočky, kde se Melanie Navrátil zamilovala do Mili.
Já jsem kdysi udělal podobný experiment zde na Psancích, když jsem si "pohlaví" změnil na ženu. Byla to asi taková změna jako ve filmu Orlando (1992) ( http://www.csfd.cz/film/16815-orlando/ ). Ale ze strachu z reakce okolí jsem to zhruba za pět minut vrátila zpět. Ale stejně jsem trochu zvědavá, jak by okolí reagovalo, kdybych zůstala ženou déle.
S Tvými úvahami o navazování vztahů celkem souhlasím, až na to, že výjimečně může vztah začít i skončit deklarativně, viz přátelství Nikity Krále a Mojí vinné révy v Aspergerově regresi; dialog "Nechceš se mnou chodit / Tak jo" by mi nevadil, asi proto, že o "chození" tohoto druhu nemám moc dobrou představu.
Rozchody bývají mnohem častěji okamžité, protože k vytvoření vztahu se musí lidé poznat, zatímco k rozchodu jim stačí se ubezpečit, že už se nepotřebují. (Hm... zdá se, že rozchod v seriálu Ester Krejčí zatím chybí.) A co se týče zamilování, trochu nepřímo (z pohledu druhého člověka) ho najdeš ve Fabulaci Schrödingerovy kočky, kde se Melanie Navrátil zamilovala do Mili.
Já jsem kdysi udělal podobný experiment zde na Psancích, když jsem si "pohlaví" změnil na ženu. Byla to asi taková změna jako ve filmu Orlando (1992) ( http://www.csfd.cz/film/16815-orlando/ ). Ale ze strachu z reakce okolí jsem to zhruba za pět minut vrátila zpět. Ale stejně jsem trochu zvědavá, jak by okolí reagovalo, kdybych zůstala ženou déle.