Singularis: jistě, to má facebook na vyjádření vztahu k někomu kdo není na facebooku, nebo když to jen nechcete rozmazávat. Těch možností je tam víc a jsou divný, jak vztahy bejvaj.

Opravdu mě fascinuje tvoje schopnost všechno citovat z Darii nebo Ester Krejčí.

Jinak měl jsi ve svém experimentu pokračovat, vědec se nesmí bát.

PS: ono stačí, když jsi takhle změnila rod v řeči. :-D

Oprava - nebylo to ve Fabulaci Schrödingerovy kočky, ale ve Vánoční agitaci.

No, mně to bylo hned jasný :-D Navíc tohle z čistě psychologickýho hlediska dělá opravdu hodně lidí :-) Ale Ty bys to prostě v tu chvíli hlavně nestih :-D Max. se Zrzkou :-D PS: Líbí se mi to srovnání s bolestí hlavy, jinak ale doufám, že Ti tam ty komentáře nepřibily hřebíkem ;-)

Nevím, zda jsem to správně pochopil. Facebook umožňuje "zamilovat se" a vstoupit do vztahu, aniž bys k tomu potřeboval druhou osobu? Hm... takový civilizační výdobytek neměli ani Staří Římané. :-D

S Tvými úvahami o navazování vztahů celkem souhlasím, až na to, že výjimečně může vztah začít i skončit deklarativně, viz přátelství Nikity Krále a Mojí vinné révy v Aspergerově regresi; dialog "Nechceš se mnou chodit / Tak jo" by mi nevadil, asi proto, že o "chození" tohoto druhu nemám moc dobrou představu.

Rozchody bývají mnohem častěji okamžité, protože k vytvoření vztahu se musí lidé poznat, zatímco k rozchodu jim stačí se ubezpečit, že už se nepotřebují. (Hm... zdá se, že rozchod v seriálu Ester Krejčí zatím chybí.) A co se týče zamilování, trochu nepřímo (z pohledu druhého člověka) ho najdeš ve Fabulaci Schrödingerovy kočky, kde se Melanie Navrátil zamilovala do Mili.

Já jsem kdysi udělal podobný experiment zde na Psancích, když jsem si "pohlaví" změnil na ženu. Byla to asi taková změna jako ve filmu Orlando (1992) ( http://www.csfd.cz/film/16815-orlando/ ). Ale ze strachu z reakce okolí jsem to zhruba za pět minut vrátila zpět. Ale stejně jsem trochu zvědavá, jak by okolí reagovalo, kdybych zůstala ženou déle.

Pěkné :-) škoda že ta skupina již neexistuje :-(

Olivka: Děkuju! I to je jeden ze způsobů, jak přežít stereotyp všedních dnů...:-)))

shane: rozjímáš moc krásně!

Zamila: Hodně stará píseň... tak začátek 80. let 20. století. Janota patří mezi moje stálice :-)

Jéééé, to je ale hustej a pohádkovej text ! :-)

Severak: Díky! Každej se nějak léčí z ponorky, nejlépe kontrastně! Představ si to, být přes rok každý den 12 hodin jen se samými chlapi, co šišlají slovensky /samí východňáci/ a mluví stále o tomtéž a dělat stále stejné úkony...To je pak to cukrování milou změnou...:-)))
Ty přece taky chodíš na chat kukat, abys zahnal depku...:-)

Tenhle Shane je pro mě mnohem zajímavější, než ten co cukruje v komentářích.

kmotrov: vida, to jsem nevěděl :-)

Severak: Ale má, Radůzu přivedl na podia Nerez, na začátku její kariéry vystupovala jako jejich host v samostatném bloku, právě na takový koncert vzpomínám. Údajně ji objevila Navarová, když Radůza hrála někde na ulici své písničky za peníze do klobouku.
(mělo to být v komentáři)

kmotrov: až na to, že tohle je Radůza a s Nerezem to nemá moc společnýho. Ale blues to je.

Jinak se mi tvá historka líbí.

V roce 1993 jsem šel v Telči na koncert Nerezu, byla tam i holka která chtěla jet domů, že nemá prachy, přesvědčil jsem ji ať nejezdí, že ji budu živit, zůstala. Na koncertě byla s jiným klukem (bluesová historka), Nerezáci tam měli hosta, jinou mladou holku, zpívala blues, poslouchal jsem a bylo mi skvěle.

Singularis: když je jasná měsíční noc, tak se obejdeš bez toho osvětlení

Tady mi hodně připomíná Navarovou, tenhle song jsem neznal a je to super depresárna

Tento pocit vlastní neužitečnosti znám. Snad je to negativní důsledek online komunikace, že člověk si neuvědomuje, když a v čem je pro druhé důležitý, a pro druhé je obtížné mu to dát najevo.

Ale píseň je to hezká.

Severak: V tom případě by mělo výrazně pozitivní vliv na kreativitu veřejné osvětlení...

měla jsem ten pořad taky ráda.. :)

a co se týče úplňku.. no já nevím.. jsem na tom jako singularis..