 14.01.2015 3 777(8) |
Jsme jako dekadentní bohémové, bloudící městem a hledající smysl života na dně šálku čokolády. Kolik cigaret zemřelo, když jsme dumali nad nesmrtelností brouka? Kolik lahví laciného vína se obětovalo, abychom mohli otevřít naše vědomí novým myšlenkám? Kolik upocených probdělých nocí jsme strávili v posteli, abychom zahnali deprese z vlastní neschopnosti a ze zbytečnosti bytí sexem? Svět je úžasné místo k žití, ale máme na to?
23.01.2015 - 22:46Singularis: Máme na to žít až do smrti. Hmm, pořád přemýšlím, jak moc je to optimistické a jak nikoli, ale ať chci nebo ne, něco na tom bude. Žít až do smrti. Teď jen záleží, jak rychle ta smrt přijde, ale to už je jinačí téma :) Každopádně děkuji za úvahu :)
Zamila: Lidé, kteří nepřemýšlí, nevydrží sami se sebou? Můžeš to rozvést? :)
Zamila: Lidé, kteří nepřemýšlí, nevydrží sami se sebou? Můžeš to rozvést? :)
21.01.2015 - 19:53Je to zajímavé, ale pod výrazem "žít" si různí lidé představí zcela různé věci, pro mě je třeba život opakem smrti. Žiji, dokud nejsem mrtvý/á. V tomto významu je logickou odpovědí ma závěrečnou otázku: "Ano. Máme na to žít až do smrti." (Hm... To zní i trochu optimisticky...)
15.01.2015 - 17:22Jestli to nebude tím, že právě když máme žít, tak přemýšlíme. Ale lidé, co tolik nepřemýšlí, zas dlouho nevydrží sami se sebou, protože je děsí jejich "já". Každopádně zajímavá úvaha :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Lehce dekadentní : trvalý odkaz
Následující deník autora : Najdi kočku!
Předchozí deník autora : Popůlnoční
