Jo, je to čtivý a má to švih. Ale dvanáct ?? Jedenáct ?? :-D No, tohle ;-)

Něco v Tobě rozhodně je, ale chtělo by to míň ukecanosti a víc formy ;-)

obsah je super, ale rytmus mi trochu nesedí. Člověk se na něm zadrhává, báseň pak neplyne jak má.. je to škoda

tahle je dokonalá! nemám snad ani výtku. Možná je mi jen blízká tvá poezie. Ale každým pádem wau

Tomuhle dílu jsi vdechla život. ❤

zajimave
a ty bys tem matkam
dopral po tom vsem
hezke muze
co umi mluvit jen o sobe?

Zní to, jako by ses učila matematiku pod Buddhou sedícím ve vitríně. Anotace mi připomněla úryvek z Definice dendrofilie:

BARBORA JANŮ: (Dá si ruku na čelo a zatváří se ještě smutněji než předtím.) Ach, jak jsem nešťastná, že mi nikdo nerozumí! Jak je možné, že přesto, že jsme obě ženy, dokonce sestry, vlastně dvojčata, a navíc vypadáme tak, že nás ostatní pohledem ani nerozeznají... Jak je možné, že přes to všechno jsme si tak vzdálené?

TAMARA JANŮ: Stojíme sotva metr od sebe.

BARBORA JANŮ: Myslela jsem duševně.

TAMARA JANŮ: Aha. (Zamyslí se.) Nevím.

DDD: ne, no..

Ježiš, to je smutnokrásný... Včelky nevyzimovaly?

Krásná, smutná a srozumitelná. Budu držet minutu ticha.

zrak (zrakem) by mohl být i ostříží, pokud zrovna neostřím

Doba světla, možná jaterních skvrn
a páteří...
Ve zraku ostřím vidím tě až z kosmu
než jsem usnul cesta byla přímá
teď dávno miluji
a víc mne nezajímá.

To jenom zbytky plynojemů
poznávají touhu, něhu
protože láska se drží za ruku...
...podalas prst a ukousla ti celou

Hej, holka
cestou nezavřenou
můžeš se vydat, hledat jinde
totiž, víš
všechno teprv přijde
a všechno dobrý
...všechno jak má být.

PrimaDen: Takový už i život občas bývá! A miluji šťastné konce nebo alespoň naději...:-P

Vidím, že máš zase růži v ústech. Hlavně, že ne na doživotí. Občas to chce se trochu uvolnit od pout toho našeho newspeaku. Nejvíc smysl mi tam dávají verše:

"kořeny své má zloba v bezmoci
a není, není pomoci" - Takový pocit jsem už snad mnohokrát měl/a.

"jdu nocí nestvořenou, tmavou antitezí
v níž vězí tajemství jak v ráně střep
hvězdy mi osvětlují stezku, tep
nebe zrychluje se k ránu" - Úplně mi tam nezapadá ten tep. Nebe tepe, jedině když ho sleduješ tak zrychleně, že každý puls odpovídá čtyřiadvaceti hodinám. Jinak jsou jeho změny vždy pomalé a plynulé, zvlášť svítání. Napadá mě myšlenka noci jako antiteze ke dni (což mi zase asociuje první epizodu My Little Pony) a líbí se mi. A tajemství vězící jako v ráně střep si dovedu představit. Osvědčilo se mi buď se toho poznání prozatím vzdát (člověk nemůže poznat všechno a na něco možná ještě dostatečně nedozrál), nebo pokud je důležité, najít někoho, kdo ti ho vytáhne. (Může to být i literární postava.)

Dává ti moje interpretace smysl?

Nejméně smysl mi dává:
"žije li lid stvo
(řený)
z ženy".

casa.de.locos: tak to lapardona, na kategorie já nehledím.

lakomec: proto je to zápisek :D

Super rýmy, jako bych náhodou poznal známého na ulici. Jinak tvoje poezie je pro mě až moc neuzemněná, což je ale kritika mě.

off topic:
Když to teď čtu podruhé, vnímám z toho textu něco úplně jiného než ráno, přestože jsem zhruba stejně ospalý/á. Zvláštní... Možná existuje ranní a večerní ospalost a každá má jiné účinky...

on topic:
Pár věcí, které jsi už napsala, za přečtení dle mého názoru stojí. A třeba se v některý rok svého života vydáš na Island na dovolenou.

Hezká představa. Ale pozor na nebezpečné brody. Do vnitrozemí doporučuji vydávat se jen ve skupinách a i tak můžeš narazit na turisty s uvázlými terénními automobily. Ale ta krajina a samota za to stojí, mají tam fascinující vodopády a úžasné názvy jako Fjallabaksleið syðri nebo Haukadalsskarðsvegur.

Na toto téma mohu doporučit knihu http://www.databazeknih.cz/knihy/island-autem-4x4-292524 (hlavně fotografie, texty jsem moc nečetl/a, jen ty základní). Zde si můžeš stáhnout obsah knihy (contents): https://vufind.mzk.cz/Record/MZK01-001515165 Ale myslím, že o udržitelných farmách tam nic není.

Jsem rád/a, že by tě to dlouho nebavilo. Alespoň by ses brzy vrátila zpět, plná zážitků.