Krásná představa. Líbí se mi na tom ta trpělivost.

No představ si,že já mám pravý opak,mám jistotu,jistotu zbavenou všech tvých prožitků,které se zrodily z nejistoty zítřků.Mám partnerku,která cit projevuje jen na pohřbech,kde nikdo nepláče.Vaše něžnosti bez kotvy,bez budoucnosti ve vztah jsou protipólem mého ukotveného života.Jste nervovými vlákny společnosti,bloudivými stimulanty něhy,které byly zpřetrhány roztroušenou sklerózou společnosti,jste střípky z nicoty,hledáte jedna druhou a protože jste roztrhány na kusy,nepasujete vždy k sobě,přesto každé shledání je příjemné a já Vám ho závidím napříč dogmatům

Jednoduchý slova, že je i já trochu chápu, a krásně kondenzovaný myšlenky, jak mlíko v plechovce. :)

Ginnare: Kdyz to takhle citis.. tak to neni uzasny.. ale jsi zlaticko :*

Jsi úžasná :-)

iluze: moje bolavé výkřiky... v reálu je nikdo neslyší... vím, že Ty jediná bys je slyšela... to už je úděl tak senzitivních lidí, jako jsi Ty... :-*
Nejtěžší je se rozhodnout, co dělat, když Ti někdo stále opakuje... "Miluji Tě..." třeba i několikrát denně a Ty přesto jeho lásku necítíš...?

Kdo by Te nemiloval ... miluj se... popadni ten zivot Ty a vrat si ho... vrat si ho.. projdi po polích, lesních cestách, rozkvetlych zahradách.. vrat si ho. Miluj se. A vsichni budou zamilovaní s Tebou.

To je dobře. Vždycky to nějak dopadne

Bavit se s lidmi, kteří o poezii nemají potuchy je občas docela sranda. Můžeš ze sebe blít moudra ostatních, a oni to mají za tvoje.

Se schýzou člověk není nikdy sám.

černě vtipný a trochu děsivý, přitažlivá kombinace

Singularis: to je dobrej nápad s těmi psy celníků!

Ahoj - nejdřív se chci omluvit - nejspíš ani nestojíš o nějaký psaní, tady k tomu psaní. Jenže já chci něco napsat - asi spíš víc pro sebe, než pro tebe.
Všechny (moje) nejskvělejší holky jsou imaginární. Jsem schopnej, dát jim všechno co potřebujou a ony jsou schopný toho samýho. Miluju je - všechny tři. Nemaj žádnou chybu - jen .... nemaj žádnou duši, jen tu moji... / ....celý špatně...
Tak ještě jednou sorry...

I když jaoi by se asi spíš kreslilo než psalo...

Mohl bys k této myšlence zkusit inverzi – napsat, jaké to je, když jednotlivé smysly chybí; jednu povídku z pohledu neslyšící osoby, druhou z pohledu nevidomé, nějakou o někom, komu chybí čich apod.

To, že jsou inspirované nějakým filmem, je zajímavý postřeh; odpovídá to tomu, že zatím máš použité sluch, zrak a hmat, protože čich a chuť se ve filmech špatně reprezentují; chuť by asi byla nejlepší v nějaké restauraci, kde jsou hosté na rande. To mě jen tak napadlo. A čich mi zase evokuje psy celníků, kteří na hranicích odhalují pašeráky.

Zajímalo by mě, zda jde o jaoi... Asi by se mi to také nelíbilo, ale psaní je pro mě důležité.

horko stéká
s vůní potu
tlustá kýta
železité aroma
starého vagonu

a klimoška z okna jen
když jedem

snad tam bude aspoň
stín stromu
kde dojedem

než nás náruč srpchy
studené
obejme
a mi její chlad
přijmem vřele

jo - myslím, žes to trefil skoro přesně. Zkurvenej pocit ze sebe sama, na navenek chytrolín - uvnitř asi ty červy, žádný odpovědi, jedy...
Jen ta královna večírků neoněmněla úžasem, ale prostě zůstala v půl třetí ráno ležet na podlaze a ten led už je dávno probořenej... a pohoda: kde nic - tu nic

"Krásnej" obrázek upocenýho průvodčího v neklimatizovaným humus vlaku Českých drah.

Souhlas!!!