28.04.2015 - 14:17
13(7.)
Ten kontrast chvíle o od které se čeká, že bude krásná v porovnání s drsnou realitou, dělá tohle dílo zajímavým.
Líbí se mi to.
Líbí se mi to.
28.04.2015 - 14:14
12(10.)
Yana: Já už jsem to stvořil hodně dávno, po přečtení pana Ale sem si řekl, že to sem pro pobavení dám.
PS: Ono to je poučný i pro ženský.
PS: Ono to je poučný i pro ženský.
28.04.2015 - 14:10
9(7.)
Sokolička: ...ale ne, komentář je jen komentář, milá básnířko.
Není zač, jsem rád, když dokážu potěšit.
Není zač, jsem rád, když dokážu potěšit.
28.04.2015 - 13:53
9(6.)
štiler: To Ti, milý básníku, nikdo neříkal, že nemáš shazovat autora tím, že Tvůj komentář je hezčí než původní dílo?:)
Děkuji Ti za něj, potěšil, a je nádherný.
Děkuji Ti za něj, potěšil, a je nádherný.
28.04.2015 - 13:41
9(5.)
Orionka: Nerada vysvětluji, jen podotknu, že někdy si myslíš, že něco končí, ale ono to tak jednoduché nebývá.
28.04.2015 - 13:39
10(2.)
Tak to je hustý. Nádherně popsané, vykreslené, procítěné a má to hluboký smysl. Díky.
28.04.2015 - 13:35
12(5.)
Jo, myslím že se mi líbí jak s tím tématem pracuješ, chválím a určitě budu číst dál
28.04.2015 - 13:27
13(6.)
je drsná, ale líbí se mi, někdy to tak chodí, cítím to podobně, někdy je chtíč a vášeň nade vše...
28.04.2015 - 13:22
9(4.)
slnečnica: Určitě nemusím :). Ale na druhé straně myslím, že se můžu zeptat, když nechápu. Dávám tím autorovi zpětnou vazbu.
28.04.2015 - 13:21
13(7.)
Yana: Jééé, ďakujem, veľmi si to vážim. Tú báseň som už tuším čítala, ale rada sa k nej dnes vrátim. ;)
28.04.2015 - 13:21
10(3.)
všímavá Orionka, pravda teď mi to taky vrtá hlavou, ale jinak má ta básnička moc hezkou atmosféru, malinko tajemnou a melancholickou
28.04.2015 - 13:20
13(6.)
slnečnica: Hm, ale přesto tam tu bolest pořád cítím...
28.04.2015 - 13:12
9(3.)
nakaženi
jsme si spolu
v hlavách máslo
drobky stolu
vyžebrali
naše ruce zmatené
světlo zhaslo - není času!
jsme si sami
obehrané téma žití
je v tom hlasu toužebném
otevřený konec vítán
vždyť začátek byl
pod žebrem
jsme si spolu
v hlavách máslo
drobky stolu
vyžebrali
naše ruce zmatené
světlo zhaslo - není času!
jsme si sami
obehrané téma žití
je v tom hlasu toužebném
otevřený konec vítán
vždyť začátek byl
pod žebrem
28.04.2015 - 13:11
13(5.)
hm, je silná, tak jako ty to dokážeš, je bohužel depresivní, až chorobně, ale což právě z takových stavů nevznikají ty neemotivnější básně? jen dokáže to Slunečnice unést, musí, prosím přečti si moji báseň Čas zrání, teď ti ji věnuji :-)