Všechny štětky z Vršovid
v oblibě maj Slávy dceru,
v Praze ruských ulic víc
je než pouštíš do éteru...
:-)
Tady v Plzni máme zase americkej kult, až už to leze krkem. Bejvalá Moskevská, dříve Wilsonova, je teď např. Americká! Taky tatíčk Masaryk si přišel na své, dokonce i Magor Jirous! K tomu přejmenovali asi 130 zastávek MHD, takže je člověk cizincem v městě svém a přibylo zastávek na znamení...:-(

Čarovné tóny houslí, zasnila jsem se.

Krásná, při čtení mi až srdce zabolelo.

Všechny Vás moc zdravím, děkuji za přivítání i milé komentáře, prostě jste mi chyběli.

Nikytu: dekuju :)

Výborně vykreslená atmosféra. Líbí se mi. :-)

Něžné a přitom hluboké, jako to jezero. :-)

Opět mi byl před zraky umíchán koktejl, který po pozření způsobil pozitivní reakci. Pochutnala jsem si. A poslední dva doušky byly nejlepší! :-)

Ano, někdy je nutné pomořit se do toho a putovat až k samému jádru, na samé dno, protože jen tam čeká na nás klíč, který nám pomůže odemknout všechny ty zámky, co nás vězní a my budeme moci svobodně vyplnout a být svobodni. :-)

Až půjdu okolo květinářství, podívám se po ní. :-)

samiVdavu: Zaujal mě Tvůj komentář:

„...je na autorovi, jestli si vybere základní balíček a nebo pokročilý. Ten základní má tu výhodu, že čtenář snáze pochopí. Pokročilý riskuje, ale může zapůsobit více. Např. pomocí různých opisů, metafor a metonymií“

Nejsem si jistý, jestli při použití toho jak říkáš „pokročilého balíčku“ báseň zapůsobí více. A nemusí se jednat o smutek. Může to být zrovna tak štěstí, nebo jakékoliv jiné téma. V mé poslední básni čtenářům rozhodně nedávám vše na zlatém podnose ale podle komentářů mám pocit, že to čtenáři vůbec nepobrali a vlastně je to ani moc nezaujalo. Může to mít samozřejmě spousty důvodů od tématu, špatného zpracování, až k sympatiím k autorovi… A všímám si toho i u ostatních zdejších děl, které jsou podle mého názoru skvělé a originální a přesto málo čtené, málo komentované a celkově bez větší pozornosti. Zbývá tak otázka, kde je ta hranice...
Je to jako v hudbě. Populární hudba bude v oblíbenosti vždycky válcovat ty opravdové a velmi dobré hudebníky, Ti budou vždy v pozadí. Je to samozřejmě jen příměr ale ve své podstatě je to tak - což je pro mě dost deprimující.

Lenča: A jen ty krásné vzpomínky nám zůstanou...Člověk má sklon pamatovat si spíše svoji idealizovanou představu o tom, co bylo. I když někdo to má i opačně, což je poněkud škodlivé pro něj i pro okolí...Líbí se mi na Tobě,, že patříš spíše k té první skupině, i já se to snažím brát stejně! Což vysvětluje, že i tady jsou nám podobně naladění lidé blíž...:-)))

Mně se báseň také líbí. Ale je pravda, že máš daleko silnější kousky...

shane: Pro mě už je to už víc krásná vzpomínka, než smutná :)

samiVdavu: Ano, měla jsem to zařadit do skupiny Srdce nesoudí, bylo by to jasnější. Jde tu především o sdílení zážitku. Díky za "nerozebírání" .) :)

Mně se to moc líbí, takovéhle fantastické časohrátky :)

Lenča: Děkuji, to mě moc těší.

Mně to přijde poutavé, opravdové, vtáhlo mě to.

Bože, to je přesně můj šálek... :))

samiVdavu: Napsal jsi to přesně s tím slovníkem, já se snažila o přesné vystižení pocitů, takže spíš tradičním způsobem, i když doufám, že obrazy úplně tuctové nejsou, aspoň jsem od nikoho vědomě neopisovala :).
S tím prožitkem jsem to asi špatně pochopila tak, že myslíš, že vycházím z vlastních zážitků. Tak to totiž není, u mě je psaní ryze fantazijní záležitost. Ale za schopnost prezentovat emoci děkuji, tu bych měla moc ráda :).