Nikytu: Och, to mě těší ;)

Je stručná a přitom plná otevřených otázek a myšlenek... Líbí se mi

Hahahaha. ;)

Adam smutně píská,
slz je plné vědro,
po Evě se mu stýská,
"vrať se, moje žebro!"

puero: Někdy ti fakticky nerozumím, tak se divím, když ti rozumím nyní.

ŽblaBuňka: To je dost možné, ale někdy ani tohle vědomí nepomůže.

Líbí se mi ve své stručnosti a výstižnosti..

ŽblaBuňka: Myslím, že nemusí vždy o něco jít. Díky za zastávku.

slnečnica: Záměr to zrovna nebyl, Je těžko hledat záměr za něčím, co jsem psal ve 2 ráno, ale řekl bych, že to byla oslavná báseň pro psance :D

puero: Tak je pravda, že ne všichni to dokáží, ale nebuďme hned krutí. Trocha optimismu nám v tomhle jenom prospěje :D

ŽblaBuňka: Smutná pravda. Někdy i to nic, ta trocha dechu, dokáže jak ty říkáš nadzvednout :)

puero: Prečo preceňuje? A možno to bol tak trochu aj zámer celej básne, nie? ;)

Ták. A bude tančit, jak chlap bude pískat. Dobře tý.

Odpočinul jsem si u ní. A opět s sebou mrskám na mělčině a doufám, že mě někdo zvedne, dokud Sluníčko nezačne stoupat do korun.

Hmm asi to báseň je. Orionka by namítla, že sotva, když tam není žádný rým, ale myslím, že chápu odkud pramení tvoje nedůvěra - nějak tam chybí ten tolik typický básnický obraz, něco slovem začarovaného. Jakási těžko uchopitelná ingredience poezie.

Samota je dost možná spíše prozření z falešné iluze, že sama někdy taky nejsi. Potřebujeme přípojku do neokortexu, připojit se na matrix a nějak sladit svoje potřeby s úlem. Užívej si přirozenost stavu osamění. Všechno v přírodě (snad kromě dětí) je samo. Na všechno.

Hm, básnicky hutná záležitost. Romantizující slovník - dost nemoderní věc, ale leckomu sedne, a nad kdečím se čtenář šprajcne a přemýšlí, je-li to vůbec možné, tak říci. Třeba ten konec písním labutím, to se mi líbilo, je to obrat, který se jen tak nevidí, ale je to divné. Labutí písnička je jen jedna. Havrani, smrt, prokletí... kýčovité symboly, atmosféra se dá naladit i modernějšími postupy, hádám ale, že to už je dost nad původní záměr. Záměr vyjádřit svoje pocity.

A jakou písničku hraje? Tesklivou? Vyčítavou?

Poněkud přeceňuješ psanecké umění, ale je to milé.

Žlutá je veselá, radostná barva, žlutá je barva mládí pelešícího se v řepce. Ale za ty lišky-pampelišky... jednak to zní divně, jednak se to tam vůbec nehodí. Aj tou žlučí básnička, jinak hravá kysne.