Láska k posrání

Povídal jednou hajný,
že prožíval románek tajný.
Neuvěříš, kde udělal chybu,
když jednou po ránu dal si rybu.
Je ovšem otázkou, zda byla to chyba
zkrátka prsty měla v tom ryba.


K ní dal hrst hrášku, a mísu třešní,
já přeci nejsem zhýčkaný kluk dnešní.
Aby nasadil tomu korunku,
spořádal na závěr přezrálou meruňku.
Nakonec celé zapil to mlékem,
břicho vše přijalo s nelibým vděkem.


Snad si s tím hravě střeva poradí,
v nejhorším případě jistí to kapradí.
Nasadí klobouček a do sadu pospíchá
kde na něj čeká ta, co se ostýchá.


Teď už to není vůbec nic tajného,
že tohle děvče miluje hajného,
a proto jí zase tak moc neva,
že i ona rozbouří svá střeva.


K snídani dá si porci hrášku,
vždyť ve spíži má ho plnou tašku
a když ještě nemá přes míru,
celé to zapije hrnkem kefíru.


Co takhle dát si i podmáslí
z toho bude můj milý určitě užaslý.
Tahle holka se jen tak nevzdává,
a tak si v jídle kuráže dodává.


Snad nezní to úplně směšně,
najednou dostane chuť na třešně,
i když po ránu venku je mlha,
statečné děvče na strom šplhá.


To jí jde dobře, není přec tlustá,
na stromě třešněmi plní si ústa,
tím co dělá, si je naprosto jistá,
překvapení pro milého chystá.


Ten už dávno pod stromem stojí,
o své děvče malinko se bojí,
dívá se nahoru pod její sukýnku,
s libostí prohlíží si její skulinku.


Hledí nahoru klobouček smeká,
vůbec netuší, co za chvíli ho čeká.
Holka se na něj usmívá taky,
když najednou ve střevech ucítí tlaky.


Zkusí to zamluvit, však nahlas si prdne,
myslivec leknutím žebříkem trhne.
V hlavě mu běží plán, že raději zdrhne,
najednou se však i jeho odvaha vytratí
když cosi horkého teče mu do gatí.


Úsměv hajného začíná tuhnout,
pokouší se ještě v rychlosti uhnout,
děvče má však dobrou mušku,
i když nevlastní žádnou pušku.


A tak panáček dostává z vrchu,
teplou, hnědou navoněnou sprchu,
překvapen rychle běží k pumpě,
netušil, že vyslouží si rande v žumpě...


Děvče nahoře smíchy se zalyká,
třešně i s peckami nakonec polyká.
Z žebříku zkouší sestoupit ladně
leč plné útroby hlásí se neodkladně.


Oba dva překvapí výkřiky hrdelní,
které se nesou z krajiny prdelní.
Milostná schůzka ubírá se jiným směrem,
když střevní bouře prochází jim tělem.


Chtěl se vyhřívat se slečnou na mezi,
místo toho však jiný pohyb zvítězí,
brzy naleznou místo v houští,
kde obsah střev ven oba spouští.


Dávají si vzájemně důkaz lásky nejvyšší,
když vytřou si prdele lopuchem za chýší,
nepřemýšlí o tom, zda dělají chybu,
tento akt intimní podobá se svatebnímu slibu..


Pryč jsou ty časy, kdy byli nesmělí,
teď ostych vystřídá bujaré veselí,
i když někdy se staženou prdelí,
posrat se spolu je navždy zocelí.


I když se tomu možná někdo podiví,
tento příběh je skutečně pravdivý,
jinému to může být zase k zasmání,
jak se dá projevit lásky vyznání....