Zamila: Sladká pro tebe už tu byla, nechci se opakovat.

Zamila: Díky, i za tu jinakost... mě by ani nebavilo psát pořád stejně.

Tom Cortés: DDD: Musím říci, že mě diskuse zaujala víc než dílo, ze kterého mám stejný subjektivní čtenářský pocit jako DDD: obrazy hezké, ale neladí mi k sobě, postrádám nějakou jasnou jednotící linku... a čte se to špatně, trhaně. Ovšem komentáře, to je jiná :). Rytmus, co se schovává a vytahuje podle potřeby, mě upřímně pobavil. Tome, já myslím, že by ses uplatnil nejen jako textař, ale klidně i jako prezidentův mluvčí, máš na to! (y)

Také souzním ... krásná :-)

Až vločka zachytne se na řasách... Krásné :-)! Vločky, hvězdy, nebe... Hezky se o tom čte :-)!

Někdy bývá v únoru smutno a hodně úzko. A tobě se podařilo dostat to vše do básně. Smutnokrásné. Tak jeden nádech... do jara :-)! Ať je brzy líp :-)!

Kaleidoskop myšlenek... Krásná, obrázková, hezky se četla :-)!

:-( Smutnobolavá, zapůsobila hodně. Ať ve tvém životě má místo hlavně láska. Opravdová :-)!

Krásná je a křehká, prožitá od prvního slova... Mám radost, že jsi zase něco napsala :-)!

mám jí prostě ráda.

DDD: Subjektivitu beru. S tím rytmem jsem to myslel tak, že to nesleduje cíleně pravidelné metrum, ale přesto je to podvědomě téměř celé trochejské, právě proto, že jsem primárně textař, a rytmus mi tam skáče už dost automaticky :)

To si piš. Opravdu mě nemusíš přesvědčovat. Nejsem pitomec. Nejde mi vůbec o žádné stopy. Chtěl jsem jen vyjádřit svůj subjektivní pocit ze čtení Tvé básně. Nemění na něm bohužel nic ani návod ke čtení, ani tak náhle nalezený rytmus :-)
Ty obrazy jsou krásné. Svobodné.

ach

DDD: To je zvláštní. Zkoušel sis tohle přečíst nahlas tak jak je to zapsáno, po verši, s pauzami na konci veršů? Je to totiž docela výrazný trochejský rytmus, který je - pravda - v prvním verši zakamuflován tím slovem "docela".
Ale když člověk přiřadí rytmicky předrážky k předchozím veršům, vyjde mu z toho téměř čisté trochejské frázování.

To snad není možný, jako bych to psala já... Moje téma, moje aktuální rozpoložení, moje slova. Zní to hrozně divně, já vím, taky jsem tohle ještě nikomu nepsala a nikdy takto necítila. Jako bys mi koukala do hlavy a zapisovala, co tam vidíš.
Napsala jsi to moc krásně, děkuji.
Ještě doplním, tahle je podobně laděná, psala jsem ji už docela dávno: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=25215-tanecnice-po-hvezdac
h

Neskutečně pravdivé.

DDD: Díky za komentář a zastavení)

Yana: ty můžeš vše

Moc hezkej obrázek. Vlastně mi úplně stačí první dva řádky. Dá se nad nimi parádně popřemýšlet. Nabízí toho spoustu... :-)

To jsme si asi úplně neporozuměli. Nevím, jestli to dokážu správně vyjádřit, protože není, čím to změřit, či definovat. Ale rozlišuju básně, v nichž jsou patrné určité (sice volné, ale pořád ještě znatelné) vnitřní vztahy - ať už rytmické, nebo zvukové, a pak ty, které jsou sice, jako třeba tahle, plné hezky znějících obratů a obrazů, ale jednotlivé fráze mi nesedí k sobě. Jsou jak útržky z několika různých básní. Vím, že to je tak taky správně, chtěl jsem jen říct, že ty první mi jsou prostě bližší. To je pochopitelně pouze můj názor :-)