ani k jednomu z přede mnou, se zcela nepřikláním, ale to by mělo dlouhé povídání, možná někdy při setkání...

no vida, hrdinský epos

Psavec: těší mě, díky :)

Amelie M.: Ale moc děkuji za snahu. Vážím si jí!

Amelie M.: Obávám se, že je to v pořádku. :-/ Metahemeralistická díla jsou tak nějak z podstaty krypická (se skrytými významy) a trochu chaotická, nesrozumitelná laikům. Ale slibuji, že zase začnu psát srozumitelnější věci...

Nicméně jsem zvědavý/á, co na tuto krátkou povídku řeknou lidé, kteří četli a okomentovali předchozí metahemeralistická díla a mohou ji s nimi srovnat.

Amelie M.: Také si myslím, že ve zvukové verzi to nejlépe vynikne. Moc děkuji za komentář. :-)

Parádní mini.

Amelie M.: Jsem rád, že jsi četla.

GULI: Díky za nakouknutí.

Nikytu: Díky, Niky.

Amelie M.: Ona, poezie není ve slovech ale v zásloví (to jsem nedávno četl a ztotožňuji se s tím). Takže jsem na poprvé to co je v zásloví neviděl. Takže mi první a poslední řádek, tak jak jsou napsané nepřišli pro haiku vhodné, ale pak jsem do toho spadl.
Když se do něčeho spadne a není běžným pohledem vidět, je to báseň. Je to krásná léčka nastražená básníkem na čtenáře. Čtenář je pak rád chycen.
:-)

mně to přijde zajímavé právě v mluvené verzi, která se ti povedla.. a pokud mám být upřímná, tak mě tohle tvé experimentování příjemně pobavilo :)

já bych ti k tomu ráda něco řekla, ale abych byla upřímná, tady se prostě naprosto ztrácím - nerozumím tomu :)

kmotrov: ten pocit jsem měla u své momentálně nejoblíbenější sbírky haiku taky... první čtení, byla jsem nehorázným kritikem.. druhé čtení, začala jsem pronikat a poté jsem se doslova zamilovala :) určitě by mě ale zajímalo, co se ti na tom nezdálo..

taron: to mě těší, taron, děkuju :-)

tak to býva, keď pud preváži nad citom

Já jsem Ti to chtěl nejdřív zepsout, ale pak se mi na to podařilo naladit a užívám si ten pocit.
No a vo tom to je...

Mě se naopak ten konec líbí nejvíc, začátek byl tajemný, koncem jsi vyjádřila, co vyjádřit chtělas? Ze vzdušných zámků v ruinách bydlíme - to je nádhera..., nebo ač krásy prostí, štětím záříme - to jací jsme všichni hlupáci jsi pojala velkoryse a nazvala nás naivními snílky. Díky za to, jaké ohledy bereš na člověka a lidstvo jako takové :-)

Ten nadpis mi moc nekoresponduje s obsahem, tak muži si mají jít hrát někam jinam, protože ji děti spí? Zajímavě pojaté, ironie a nadsázka..., jen nevím, nevím, jak bychom se ve skutečnosti jako mámy zachovaly pokud by byla skutečně válka...
proto já raději o takových věcech nevtipkuji a nesnažím se ani navodit byť pomyšlení na vtip v této oblasti. Takže mě nepobavilo, byť je mír a možná hysterčím... na mě je to příliš vážné téma.

Pěkné haiku...