no.. a já bych přidala ještě určitě - objevující, zkoumající, neodolatelný, přitažlivý..... a zkusila bych si vyhrát s formou třeba takhle nějak podobně.. :) (tvar není ideální, ale aspoň v náznaku :)))

https://www.psanci.cz/galerie_photo.php?user=2160&photo=90

Je to fajn motiv. Pozor na překlep v první větě ;)

Ty umíš o tom není sporu. Ale na rovinu, jsem rád za všechno čím vybočíš. Tímhle jsi pro mne vybočil. Zapůsobilo to na mne. Dík.

hledač: kdybys raději zašel na vinohrad, ať je co pít, kecale! :))))

super

Líbí se mi to už jen proto že není jednoduché prezentovat se něčím úplně odlišným od stylu kterým píšeš, ale prostě někdy to tak je a je to naprosto autentický a chce to ven

Ano, ako pre koho...Děkuji za tvé zamyšlení :-)

Na Tebe nezvyklé, ale líbí se mi to. Hlavně že to umíš takto popsat, já bych se jen krčila vzteky někde v rohu. :D Né ale vážně, za mě dobrý, nic víc asi nejsem schopna napsat.

oslov radek: Díky :-)

Super... Děkuji potěšilo

Pěkný a plný voňavý atmosféry. Jen to slovo "schroupnout" mi nepřijde moc poetický :-D

Amelie M.: koukám, že jsi tu byla zase neukecanější :-) no jo, fotka a tři řádky, to je pak dost času na komentování, to my, co fakt píšeme, to je jiná dřina :-)))

Někde chybí slabiky do počtu (do rytmu), doladit - a bude to fakt pěkné.

Velmi povedená báseň... Hodně dojemné krásy na malém místě, paráda! :-)

Fakt pěkný. Hluboký myšlenkou a krásný jazykem. A to:

"Pobíjím život chvílemi
jak střechu šindelem"

To je vážně skvost.

Uniknout z reálného světa,
na chvilku sami sebou být,
cosi tu mezi námi létá
a dokáže nás naplnit.

Jíme ovoce zakázané,
to osvěžení všedních dnů,
dokud nám chutnat nepřestane,
budeme spolu v krásném snu.

Jj, každý potřebuje mít nějaké své tajemství, uniknout z šedé nudy stále stejných dnů, nehrát (byť i mistrně) jen role, které nám byly vnuceny, ale jsou občas vzdálené tomu
co skrýváme tam uvnitř. Nu, snad psanci jako virtuální vrbička budou více diskrétní než ta, které se svěřil kdysi král Lear! Hezký den! :-)

Líbí se mi... Zajímavé

DDD: Ano, tomu rozumím... Vidíš, a já tam kromě toho, možná díky těm barokním sochám, cítil i obavy ze stárnutí, z pomíjivosti. Je zajímavé, jak některé slovo nebo slovní spojení v každém vyvolá jinou asociaci.

DDD: ech.. nelíbí se mi tvá poslední věta na amadea´´, ale úplně jí rozumím.. každopádně představa, že už nebudu mít kde číst tvé básně je pro mě osobně poměrně těžká a smutná..

Předností děl tohoto typu je autenticita, je to srozumitelné a silné v upřímnosti výpovědi. Ale osobně mi schází něco navíc, co by to pozvedlo mezi zapamatovatelné věci. Možná nechat uzrát, vrátit se k tomu s chladnou hlavou, nevím. Zatím jsou to samé emoce a pro mě takový polotovar na půl cesty.