V tichu

Coby fanda neživé přírody skládám hold a připojuji jednu neumělou :-)

Trilobit

po dávné smrti
jsa rozštípnut ocelí
navěky žije

hledač: kdybys raději zašel na vinohrad, ať je co pít, kecale! :))))

Amelie M.: koukám, že jsi tu byla zase neukecanější :-) no jo, fotka a tři řádky, to je pak dost času na komentování, to my, co fakt píšeme, to je jiná dřina :-)))

hledač: kdopak nám to sem zbloudil? :))

to od tebe ale nebylo vůbec hezký, ignorovat tak úžasný prostředí!! :))

já byl teď v Zbrašovských aragonitových, ale básnit mě tam nenapadlo :-)

kmotrov: pak je možná dobře, že jim umíš dát druhou šanci.. za to ti díky..

Jakoby tvoje díla pro mne měly vrstvy. Stává se mi, že se mi na první čtení nelíbí. A pak se mi stane, že na mne z toho dýchne atmosféra místa, kde jsem nikdy nebyl. Jako třeba u díla Jezero nad obzorem, nebo Cvrček a housle.

Orionka: pohled dolů je jen pro otrlé :)) mě neskutečně dostal ten příchod z jeskyní dolů do propasti.. díky ti :)

Amelie M.: ... a co teprve pohled dolů do Macochy :)) Povedené haiku, chválím.

Amadeo´´: má duše se tam dotýkala věků.. miluju jeskyně.. a ten pohled z Macochy nahoru.. neskutečný.. :)

Toho anděla tam opravdu vidím, skvěle jsi to na fotografii zachytila. Taky sis tam připadala tak nicotná a malá?