Připadá mi, že to souvisí s důvěrou. Aby mohl člověk za něco či někoho převzít odpovědnost, musí to mít buď pod kontrolou, nebo v to vložit důvěru, jinak by totiž mohl převzít odpovědnost třeba za sebevraha, který se v následujícím momentě zastřelí, a podobně. A jak by mohl někdo vložit důvěru v druhého člověka, když nemůže věřit ani sám sobě?

Amadeo´´: Amelie M.: Cuk: Homér: j.f.julián: kmotrov: Orionka: Ufff, odkud začít... Moc díky vám všem za zastavení a pár slov. Snad nevadí, že to vezmu takhle z jedné vody: Z andělů už jsem snad vyrost, na svíčky jsem byl alergickej odjakživa. Tma, déšť atd. atd. jsou v pořadí. Postupně se jich zbavuju. Jadérko - samosebou první, co bylo po ruce, bylo zrníčko, jenže to považuju za další v řadě vedle tmy, deště, prachu, atd. atd. Koneckonců, když se zeptáte kohokoli, kdo chová králíky (třeba mě :-)), koně, nebo ovce, co to je krmit jádrem, vyjmenuje vám x druhů obilí. Takže mi to nepřišlo až tak mimo. Zrcadlo je fakt laciný. Ve mlýně ho nemaj a když jo, určitě ne ve mlýnici. Bohužel mě nenapadá nic, co by dokonaleji odráželo náš zevnějšek a přitom o nás nic víc nevypovídalo. Snad kromě vodní hladiny, která je ale podle mě další z party Tma, prach, anděl, svíčka atd. atd.
Díky moc za kritiku a za podněty, dám si na to pozor :-)

ty jo, úplně mě mrazí, když si představím kolik holek na tý malý planetě zažívá úplně to samé jako já...dokonce i mou vytetovanou (E)lišku píchlo u srdíčka

V první sloce chápu tak trochu bilanci uplynulého, říznutou mírným pesimismem. Vzhledem k předchozí tvé tvorbě se divím, kde se bere. Ale každý máme asi někdy splín a život se mu zašmodrchá. Když máš někoho, kdo to s tebou snáší, je snazší se s tím vyrovnat. Doufám, že to je jen přechodná jsoucna tíž.

aaaa! to znám tak přesně až to trochu fyzicky píchlo v hrudníku.

kmotrov: Pokusila jsem se ten konec trochu upravit, aby byl údernější a líp ladil ke zbytku básně. Díky!

Moc děkuji i všem ostatním.

Postoj člověka, který stojí za svým životem. Je otázka co je hřích, nemusí to být tak černobílé jak to většina vnímá. Každopádně silná miniatura, kde je název součástí díla.

Moc se mi líbí prostřední část, evokuje mi těžké živobytí, tak nějak obecně, dřinu sedláka i mlynáře i třeba tíhu jejich osudů. Výhrady mám k zrcadlu, není příliš originální a navíc se do mlýna nehodí. Vím co si tím chtěl říct, ale zkusil bych hledat něco jiného.

Moje babička byla ze mlýna, to místo má zvláštní kouzlo. I když mlýn už nemele, jako ten tvůj, možná dokonce o to víc. Jadérko asi má spíš symbolický význam, jinak by tam bylo spíš nerozemleté zrnko... ale možná se nemele už dlouho, někdo tam jedl jablko a jadérko spadlo na zem... a možná zbytečně moc dumám :)

pěkné to máš

Naprosto skvělá :)

Skvělá. Do záložek :)

Moc pěkná, s lehkostí...trochu ale souhlasím s Homérem, originálnější mi přijde jadérko a mlýnice, ale pořád je moc pěkná :)

kmotrov: těší mne, že báseň zaujala.. :) spojit to smysly mne napadlo až poté, co byla báseň skoro hotová.. musela jsem proto vypotit ještě další dvě sloky (dva smysly), ale byla to docela zábavná hra..

a všehomírek, jo, to je dobrý!

Kámen a Přiroda. :-)))
Všechny jsou dobré. Povedly se ti.

Co bolí, to přebolí. Drž se holka.
Báseň se mi moc líbí. Moc hezké obraty. :-)

Kdyby ten mechový muž byl o francouzské holi bylo by to možná o mě:

https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=24643-zprava-o-me-smrti

Tohle jsem nějak minul a je to škoda. Jednotlivé haiku, některé se víc blíží haiku, jiné míň, některé jsou působivější, jiné míň, ale vytvořit takový celek a navíc ho spojit smysly?
Poníženě smekám.

Jo a líbí se mi výraz Všehomíra, Kryl když mluvil o Bohu říkal šéf. Já budu možná říkat Všehomirek

Aktuální a moc milá. "Odpočiň si a vrať se silná" mě dojalo, ta něha k přírodě... a krásná atmosféra.

Nic nezastaví tu touhu srdce spojit se... Krásná. A stejně...blbý můry! Teda spíš můráci :D