Psavec: Já děkuji za inspiraci, Milane! Tohle mi nedalo, stejně jako tobě jinde, kdes mi k rozverným opičím čtyřverším přidal své s mangabejem...Když máme tu pandémii, smích je nejlepší lék na pochmurné myšlenky...

29-12=17»»Úprava i na sedmnáctku byla trochu nedomyšlená, na můj vkus poněkud přeplácané...Tohle přece nemá být vzorek toho, jaké editační možnosti nám Lukio poskytl!
Kdyby ta sdělení byla proložena třeba obrázky, které by je zesilovaly nebo se jen střídala kurzíva se stojatým písmem, stačilo by to! A když tak mladá dívka má, dle svých slov, už ve svém životě více mužů, vzbuzuje to představu, že patří k těm, co z diskošky šly s jedním ven a s jiným se vracely!
Kdysi jsem někde četl, že jen k pláči je cena ženy, která zní hned prvním polaskáním strun a sní, že kolem ní se všichni muži tlačí!

Prima.

Celkem dobrý únik.

Opravdu povedená.

shane: Díky za veršíky.

Jarovanek: Usměvavé díky.

Ginnare: Díky moc.

Meluzina: Dík za návštěvu.

LadyLoba: Vidím, že pobavila.

slavek: Díky.

Dáma je sic OSVČ,
ale nemá glejt,
potěší vás třeba vkleče,
nenechte ji bejt!

Povolání své má ráda,
těžká doba je,
bez podpory jaksi strádá,
cenu snižuje...

Státem zdaňovat se nedá
a tohle je trest!
Bez podpory, kšefty hledá,
prodává svou čest!

Hej satane, dej jí sílu,
ať to přežije,
nemá strach z koronaviru,
volá: mort dieu!

Ginnare: mezery měly původně být víc v prostoru, jen jsme se ještě s psaneckým editorem nestihli spřátelit.

Díky za komentář a přeji hezký den! :)

konečně něco na téma "dnešní doby" co mě neotrávilo
Pro mě perfektní! :-)

zatoulalo se písmenko r. Supi krouží... nebo že by toužili? :-)

Jinak zaujalo. Ty velké mezery na mě působí neučesaně a mění báseň ve "výkřiky". Ale to je jen můj pocit a nemusí to být nutně na škodu.
Přemýšlím a hledám v tom ten duben a to mě baví. Mám ráda výzvy :-)
Donutila si mě hloubat nad poslední slokou. Přežití uvnitř kruhu pokrytectvím? Zajímavý názor
Přeji pohodový den

souhlasím s tou "folkovkou" :-)

Souhlasím s újmou, ošklivou dírou, s formováním i společnými zvyky. To vše pokládám za "svatou" pravdu.
Ale vidím zde také tenkou hranici. Už slova "...co člověk považoval za vlastní..." lehounce balancuje.
Smrt je děsivá. A když je to ke všemu zbytečná smrt, tak to bolí dvojnásob.
Tím "sobectvím" jsem měla namysli rovinu, kde se přesouváme k plíživému pocitu, že máme právo někoho vlastnit, že naše láska nám dává právo na to činit si nároky.
Každý touží, aby po něm něco na světě zbylo. Stopa. Nějaký svědek našeho bytí. Pocit vlastní marnosti (a že takových pocitů máme... stačí jen zalistovat v dílkách zde na Psancich) nás svazuje a dělá z nás takové malé sobce a také trošku vyděrače.
Někdy je smrt vysvobozením z vleklé bolestivé nemoci a prodlužovat taková muka je skoro až nelidské. Ale to už se dostáváme do dalšího kouta tohoto tématu.
Jak je vidět, je to nevyčerpatelné téma a provází lidstvo, co svět světem stojí...
Bylo mi potěšením si s Tebou "zapolemizovat" :-)

človiček: Děkuju :) Minimálně je tělo skutečná jistota. Duše samozřejmě taky, ale někdy je těžký se cítit dobře, když máš pocit, že se ti nedaří ji projevit.

Ayla: Děkuju :)

Tvoje tělo je jen dopravním prostředkem. Opravdu si myslíš že nesedíš za volantem? Někteří lidé jsou jen těla, ale tebe se to netýká.Hodně zdaru přeji tvému Já.