První haiku hned evokuje proteplený interiér, i když letos bylo teplo i venku :-) Druhé haiku: hvězdička je skutečná, ta na obloze, prosvětluje i mlhu, řetěz na stromku někde na náměstí bliká. Jedno je dílo Boží, druhé dílo lidské. Přemítám, jak toho kontrastu docílit třeba za pomoci větru. Nehybnost hvězdy na obloze versus komíhání ozdob ve větvích smrku.

Pěkné. Lechtivé. Jen jak "zní" bokomara? Představuju si spíše tichou erotickou hru, pak-li nevykřikne někdo extra lechtivý (či vzrušivý).

nikdy není pozdě...

wojta: To není z evangelia, to je z mého srdce.

studium života, zejména na VŠŽ, je nekonečná studnice moudrosti ;))

Přijde mi škoda, že tři slabiky padly na slovo vánoční. Květ pomerančovníku ovšem tuze láká k přivonění. Osobně tu vůni asi neznám, ani s Vánoci si ji nespojím, asociovalo mi to ovšem Kristiána a jeho africké fantazie. Zaujala i "hvězdička v mlze", řetěz už tolik ne. Nevím, zda v tom mám vidět více než jen podobnost v blikání, zda to například má varovat před příliš konzumním pojetím Vánoc? Myslím, že by to bylo oboje lepší v delším útvaru, ale to je možná jen o mém vztahu k haiku

Ty otázky jsou matoucí.

Ucházející práce

Jasno se mnohdy mění v nejasno.

Hezké haiku.

Karpatský: co myslíš, je to MOC dořečené?
Jinak děkuju za zastavení!!

Pomarančovník a Vianoce, tá kombinácia je pre mňa nezvyčajná, druhé haiku viac tradičnejšie.

Pěkná :-)

Doporučuju si ujasnit, kdo jsi, předtím než nastane: porod dalšího studenta:-)))

Dandy: díky... nastěhovala jsem pomerančovník z venku domů a během chvíle nasadil na květ...
Přidala jsem ještě jedno dílko...

Ty květy voni krásně.
Jen vnáší v jiný kraj.

Souhlas s Gorworem.

Za mě palec nahoru. Kdyby se některé univerzálnější části (takové co obsahují stejnou myšlenku bez ohledu na dobu) opakovaly, tak by více vynikla ta cykličnost.

Docela pěkná poetika a fantazie, doporučuji se po čase vrátit a ještě dál upravovat...

To Ván- je tam úmyslně?
Mezivztahová báseňka...