Citlivé. Nepřišlo mi to nějakým způsobem příliš všední, ač některá slova, zavánějí, leč Tobě se je podařilo vkusně pospojovat. Má to rytmus, milou melodii a čte se to takřka samo. Jen v závěru snad poslední řádek "jen je dlouhá tahle cesta" mi přišel takový na závěr přilepený, nehodící se do kontextu. Prostě jsem se na něm podvědomě zaseknul. Myšleno ve směru, že pokaždé návaznost za čárkou v dané strofě rámcově zapadala a tenhle závěr mi přišel jako příliš silný výkřik do tmy.

Jinak líbivé.

No, prostě jedu do Londýna na Cage The Elephant, teda alespoň jestli mi nevyprodají lístky. A mám radost.

PrimaDen: Díky! Ten konec byl vlastně odpověď komusi jinde, kam jsem tohle dal do komentu. Jinak to šlo taky jako pár SMSek... Ona dotyčná psala, že úsměv je ta nejkrásnější kytka...A tak jsem hned zareagoval. Později mne napadlo, zvěčnit to i tady!;o)))Aby alespoň něco po mně zbylo, až tu nebudu...

Svět je nepravedlivý nebo ho nesprávně chápeme... Tvoříme ho samy, svou vlastní krvý jako obraz nebo on stvořil nás, abychom mu byli plátnem?

Myšlenka je hezká...ztvárnění není příliš umělecké ani originální, ale pokud je to adresováno někomu konkrétnímu, tak to svůj účel asi splní ;-)

Obsah:
Přijde mi spíš smutná, než k pobavení např. "sněhulák postavený dětmi přestal být člověkem stejně jako já" nevím jak bych to popsal, ale ten pocit znám, člověk se jakoby stává spíš tím sněhulákem...
Forma:
Moc se mi líbí zvýraznění slova cizí (možná bych mu dal ještě tučné písmo). Dále bych chtěl chválit za to, že není zbytečně dlouhá... Jediné co mi dojem kazí je posledních pár slov "nic z toho nebylo." ale to jsem asi moc nepochopil. Jinak si myslím, že je to jiné než ty předchozí a to je vždycky dobře kyž se člověk někam posune...

pohádky mám ráda... a tobě se povedla...

právě ta nedokonalost z nás dělá lidské bytosti ...

Je to dokonalé i s tím obrázkem.

Naprosto souhlasím s prvními dvěma komentáři.. A s posledním vlastně taky :-)

moc milé pohlazení

Milý Jungu..já mám pocit, že bereš všechno příliš vážně, hlavně sebe:-)))))
Promiň , že jsem zranila tvé umělecké cítění:-)))))ale po popravě: je mi to jedno:-)přeji ti príma den:-)

V první strofě rým granátů/generálu je opravdu dosti ubohý a na kůži/muži by se dalo také ještě přidat.

Otázka v závěru mi přijde dost naivní i pro 14letou pubertální slečnu. Ptát se "proč" se dá takřka na cokoliv a konstatovat, že je válka nesmyslná, no to jest opravdu závěr ....

Nechci být přehnaný kritik, ale pro mě je tohle takřka nepoužitelné a neobsažné.

Příště uchopit za lepší konec, méně se snažit ptát, více se snažit odpovědět a hlavně, buď použit volnou formu a nebo vylepšit tu vázanou.

Na nadsázku bych to příliš nesváděl. Začátek byl pro mě katastrofa(blond/bond = au), skoro jsem chtěl přestat číst dál, ale střední pasáž (řasy/krásy, ladí/chladí), ač není nijak extrémně originální, má /alespoň pro mne/ určitý spád. Tečku tomu ovšem vsadil "rým" bolí/hojit a o závěru závity/ty už raději ani nemluvě. Přijde mi to jako něčí začátek, což při souhrnu publikovaných děl nejspíš není.

Snad to bude k užitku :-)

Dokonalost je k ničemu.. Milujeme prave tu nedokonalost:)

I nedokonalost viděná očima lásky je dokonalá......

Krásná pohádka. Nevím proč, ale mně se při čtení vybavil mlynář z Pyšné princezny, i když tam ten "krajánek" měl docela jinou úlohu. Ale krásné verše, vybízející k zasnění a návratům do překrásného věku dětství.

Jakoby ta 3. sloka k těm prvním nepatřila:-))Zkrátka první 2 sloky-pohlazení....třetí mě překvapila a rozesmála.
Zapůsobila, takže..není špatná:-)

A nebo ..z pohádky do pohádky:-))
pohádky mám moc ráda...tvoje verše mi připomněly Princeznu ze mlejna:-)

moc hezké....je to škoda, že se nedotkne toho srdce, kterého má....