Na zeď nářků
malující, studenou krví,
krajinky z raného mládí,
kreslí sametová dlaň
pohádku o šílenství.
Napnuté tahy štětce,
a rozstřikující se červeň,
čarující horizont
červánkového západu,
tak směle.
Lázeň otroctví a křivdy
nad senilitou mládí,
při opékání brambor,
hlásáme do nebe,
jak jednou změníme svět.
Oceán na plátně,
denním snem bdělým,
výkřikem do prázdna,
já ten svět změním!
(nebo on přizpůsobí můj hlas)
malující, studenou krví,
krajinky z raného mládí,
kreslí sametová dlaň
pohádku o šílenství.
Napnuté tahy štětce,
a rozstřikující se červeň,
čarující horizont
červánkového západu,
tak směle.
Lázeň otroctví a křivdy
nad senilitou mládí,
při opékání brambor,
hlásáme do nebe,
jak jednou změníme svět.
Oceán na plátně,
denním snem bdělým,
výkřikem do prázdna,
já ten svět změním!
(nebo on přizpůsobí můj hlas)
20.08.2023 23:28
Tohle je docela dobré a vystihuje podstatu básně :
při opékání brambor,
hlásáme do nebe,
jak jednou změníme svět.
při opékání brambor,
hlásáme do nebe,
jak jednou změníme svět.
23.02.2009 14:20
Oprava: Svět je nespravedlivý nebo ho nesprávně chápeme... Tvoříme ho sami, svou vlastní krví jako obraz, nebo on stvořil nás, abychom mu byli plátnem?
23.02.2009 13:46
Svět je nepravedlivý nebo ho nesprávně chápeme... Tvoříme ho samy, svou vlastní krvý jako obraz nebo on stvořil nás, abychom mu byli plátnem?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.