Ano, ten Baudelairův pohled na ženskou krásu je možná v každém muži. Muž, pokud je to taky básník, proplouvá mezi ženami jako chladná voda v letním žáru a ztrácí sám sebe a nechápe proč.

V nezvyklém žáru letošního léta je těžké procházet ulicemi ve stínu starých paláců a tisíciletých platanů, procházet mezi vámi ženami - Medůzami - a neohlédnout se, nezkamenět, nedat na sobě znát své potlačené frustrace a fantazie. Pak se člověk zastaví před výlohou a po chvíli si uvědomí, že nehledí dovnitř, ale odrazem od skla výlohy sleduje plynulý proces toku lidstva ze svými zády, tu pestrost, ty vůně, ty dlouhé vlasy... Cosi v té alegorii žen a květin je. Je to zakódováno kdesi hluboko v genetické hádance vesmíru. Mezi řádky zamilovaných básní, mezi řádky průměrných slov a předložek a částic, z jejichž kombinace vzejde sice pokaždé něco jiného, ale podstatou se stále dotýká pravěké pravdy. Taky kdesi tady v těch řádcích TO JE. Někde.

Psavec: Díky

utíkám, zalit do betonu. Hm, to je ta tíha ..nějak je mi to povědomé tyhle dezerterské pocity.)

Našla jsi správnou inspiraci.

Kéž by to tak vždycky bylo.

Lež zraní víc než břitva.

Hanulka: Děkuji za komentář.

Miňko: Díky moc!

Koala: Je to skutečný obraz. Okolo jel člověk s fůrou hnoje o kterém vím, že mu zemřela žena a přišel o koně.
Dík.

Hanulka: Já děkuji.

Psavec: Jo je to tak. Dík.

Je to skvostné. Ten začátek se mi moc líbí ! Děkuji.

Ano pravdivé, lži do lásky nepatří. Ale povedené. Děkuji.

konečně něco ..( ! ) pořád jsi .

Velmi vtipné, pobavilo. Děkuji.

Ženský herbár je vynikajúca metafora.

Pěkná.
Až žena přestane být inspirací.
Tak se svět kamsi popostrácí.
Lež bude chtít dopoštět se zločinu
a přesvětcit o činu.
A proto by měla býti žena ,muž.
V lících kvésti růž.

Miňko: :) :) :) Dííík

Psavec: Díky. Prohrál tím, že ji vyhrál...

Sasanka: Díky