Včerejší noc jsem asi moc přemýšlela...nad smutným osudem některých žen, co znám...;(...Muži by jim měli stát po boku...ale nestojí...bohužel...

...takhle to nepůjde dál...;( člověk si musí umět odpočinout...i od toho, co má moc rád...děkuji Vám pane Hrabě...Vy jste mě toho hodně naučil...* a taky děkuji všem za podporu...mám Vás ráda...*

Bolest se rodí hluboko v srdci a zrdcadlí se v očích...přilétněte havrani...ať tu mou nikdo neuvidí... /spontální básnička...emoce si dělají co chtějí...ale naštěstí budou mít jen jepičí život/...*

Pocity ze sobotního dne...každé vzkříšení stojí kapku bolesti, když se duše vrací z očistce zpátky do svého těla...

...

...o smutku a smrti, o lásce a stesku...o nás...

Píši jak to je. Velmi krátce.

...

ty jsi jako já, já jsem jako ty...

Jednou o půl třetí ráno...Člověk ani nemusí bejt opilej, aby si připadal takhle zvláštně...

aneb snažím se nebrečet.... Pro všechny, kterým není zrovna dvakrát fajn... i pro ty ostatní... aby si vážili svého štěstí

Jedna z novější tvorby... (Je zajímavý že čím víc píšu, tím míň se mi to rýmuje a má to menší rytmus)

tak už je konečně i s obrázkem...

Jedna pesimistická...

vrácena...