|
jsem prokletá??
|
|
srpnová...
|
|
*******
|
|
škoda slov na anotaci.....
|
|
(I.N.) báseň je trošku staršího data (ale ne zase moc)...
Věnováno tomu, který si ve virtuálním světě říká Sleeper, ale také všem těm, kteří nemohou - či nechtějí - přejít od slov k činům!
|
|
(P.) pokračování předchozí ("Proč?")
a i trochu s úsměvem.. však ztrácím "starou belu":-))
|
|
Mé bolestné (ač platonické) velké lásce
... i když poznání někdy bolí, vždy má svou hodnotu
|
|
Co člověk skrývá, stejně jednou vypluje na povrch......
|
|
(P.) Napsáno asi před 14 dny, nyní už bez aktuálnosti, ale kdo ví, třeba obsah někoho osloví.....???
|
|
stará věc, nové rány, tzv. REALITY STING ! no radši bych se zeptala, CO jsem vlastně čekala? (výkřik, chci křičet...na něho!)
|
|
hořká miniatura
|
|
|
|
|
|
taková meditativní maličkost.... (aneb už je to tu zase)
|
|
Motto:
Netřeba dlouhých slov,
když srdce jímá žal,
vzpomínek vrší rov
všemu, cos miloval...
Padl na mne nějaký smutek a pročítaje svá stará dílka, padl jsem na tohle. Sice je situováno na konec léta, ale ty pocity beznaděje jsou úplně stejné...
|
|
včera/dneska rozjezdem domů, po dloooouhém holčičím popovídání s vínem a několika drobnými momenty, kdy se mi pozastavilo srdce
|
|
někdy to jde líp, někdy hůř, ale musí se jít dál!!!
|
|
jednou něco končí...a něco...končí, cítím to všude, nedokázala jsem se ubránit a nakonec přišlo zklamání, cítím se jako oklamaná malá holka, ale to asi každý, kdo miluje sám...(ještěže mám tuto zpovědnici, vaše oči a vaše empatie:)..děkuju
|
|
jsou tři stádia lásky: a) touha po člověku a naděje; b) reálná blízkost dvou lidí; c) touha po člověku a beznaděj
|
|
|
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX

