|
Co člověk skrývá, stejně jednou vypluje na povrch......
 03.03.2008 5 1406(16) 0 |
Jako vanilkovou zmrzlinu
jsi mi předkládal své sladké řeči
(stejná sladkost a stejná doba trvání).
Vznášel ses v oblacích dýmu,
kde pravda pod nánosem lží klečí.
I Baron Prášil by ti záviděl to nadání!
A když jsem si dovolila říct,
Že té tvé vanilkové zmrzliny přejedla jsem se
a tvůj dým mě štípe do očí.
Začal jsi zuřit a- ejhle! Ejhle!
V hněvu pravda často tvář svou vystrčí!
Náhle jsi byl malé rozmazlené dítě,
které, když nemůže vždy, co chce, mít,
vydírá a splétá stále nové sítě,
ač tak milé se zdálo napohled být!
Ještě dnes
je mi zle z činů i ze slov tvých
A vím!:
Již nikdy nepoznáš kroků mých!
Slunce pravdy za tvými slovy není!
Inu, díky za ponaučení!
jsi mi předkládal své sladké řeči
(stejná sladkost a stejná doba trvání).
Vznášel ses v oblacích dýmu,
kde pravda pod nánosem lží klečí.
I Baron Prášil by ti záviděl to nadání!
A když jsem si dovolila říct,
Že té tvé vanilkové zmrzliny přejedla jsem se
a tvůj dým mě štípe do očí.
Začal jsi zuřit a- ejhle! Ejhle!
V hněvu pravda často tvář svou vystrčí!
Náhle jsi byl malé rozmazlené dítě,
které, když nemůže vždy, co chce, mít,
vydírá a splétá stále nové sítě,
ač tak milé se zdálo napohled být!
Ještě dnes
je mi zle z činů i ze slov tvých
A vím!:
Již nikdy nepoznáš kroků mých!
Slunce pravdy za tvými slovy není!
Inu, díky za ponaučení!
06.03.2008 - 08:25Že by to byl Tvůj námět vyjádřený ve verších? Já jsem to z toho cítila, ale jinak pěkné a dobře vyjádřené pocity.
04.03.2008 - 08:05jen v pohádkách, co děti znají
běží koně, hřívou zlatí,
jen v červených knihách bájí
ty koně spřáhneš na oprati
..
zmrzliny kdo rád se nají
zjistí, jak se za ni platí
běží koně, hřívou zlatí,
jen v červených knihách bájí
ty koně spřáhneš na oprati
..
zmrzliny kdo rád se nají
zjistí, jak se za ni platí
03.03.2008 - 14:23Moc krásné! Vyjádřila/vyjádřil jsi to moc hezky...
Někdo kolem pusy maže jed
někdo rovnou smrti jed
Zlobou či závistí snad i bled
jak klamný může býti milý pohled
zatímco srdce hnilobou zmírá
a druhý slzy s líčka stírá...
Někdo kolem pusy maže jed
někdo rovnou smrti jed
Zlobou či závistí snad i bled
jak klamný může býti milý pohled
zatímco srdce hnilobou zmírá
a druhý slzy s líčka stírá...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tvář pravdy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nedokončená
Předchozí dílo autora : miniRozhovor
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
Singularis řekla o Máta :Opravdu se vyzná v psychologii a užívá si to. Píše úžasně dokonalé romány, jen mi nevyhovuje jejich výstavba: Vyhýbá se uvádění jmen postav a při čtení zprvu není zřejmé, co je důležité a co ne. Vše se odhaluje až postupně, což činí román napínavým a dodává mu spád.
