Včerejší noc jsem asi moc přemýšlela...nad smutným osudem některých žen, co znám...;(...Muži by jim měli stát po boku...ale nestojí...bohužel...

včerejší....

Bolest se rodí hluboko v srdci a zrdcadlí se v očích...přilétněte havrani...ať tu mou nikdo neuvidí... /spontální básnička...emoce si dělají co chtějí...ale naštěstí budou mít jen jepičí život/...*

...takhle to nepůjde dál...;( člověk si musí umět odpočinout...i od toho, co má moc rád...děkuji Vám pane Hrabě...Vy jste mě toho hodně naučil...* a taky děkuji všem za podporu...mám Vás ráda...*

...................

Když naděje odplouvá... (Pozn. V r. 2016 byla poupravena.)

tohle mi hrajte

Trochu tragické,hůř pochopitelné dílko...zase můj styl...:-)

I to co může se stát, válka si nevybírá.

...

Píši jak to je. Velmi krátce.

Vzdávám hold mladému talentu, kterého jsem objevil teprve dnes a který umřel snad až příliš brzy. Báseň je složená z části jeho vlastních veršů (Ukolébavka, Ospalé něžnosti a další) a novými obraty mými. Snad se nebude zlobit.

Nevím jestli smutná, každopádně sem jí sem vůbec nechtěla dávat :D... Má to být text k písničce ( posuďte sami :) )...Mám teď pořád sklony psát k realitě, ale toho si moc nevšímejte :D..

Pocity ze sobotního dne...každé vzkříšení stojí kapku bolesti, když se duše vrací z očistce zpátky do svého těla...

aneb snažím se nebrečet.... Pro všechny, kterým není zrovna dvakrát fajn... i pro ty ostatní... aby si vážili svého štěstí